Prostor restaurace Atmosphere hosty oslovuje nadále barevností, doplňky z přírodního dřeva i překvapivě stinnou venkovní terasou. Menu však doznalo patrné změny. Stálou nabídku tvoří čtyři slušné „flákoty“, jimž vévodí mocný T-Bone steak na osm set gramů. Průlomové je ale business lounge menu. Podnik totiž opustil fine diningové vody a zařadil se do vyšší střední třídy.
Jídelní lístek, který zde obměňují co týden, je hodně zeštíhlený. Tři předkrmy, půltucet hlavních jídel a dva dezerty. Oč méně položek nabízí, o to jsou poutavější – i díky zaměření na českou klasiku. Zahajuji kulajdou, protože tahle původně prostá polévka podhorských chalup se stala jakýmsi etalonem kuchařského umu. Chytře vymyšlená skladba, kdy se ze snadno dostupných surovin povedlo sestavit vzácně líbivou recepturu, se usadila na lístcích restaurací všech tříd.
Úkolem kuchařů je ustrojit kulajdu tak, aby si v ní svůj part našel každý. Ti, kdo milují kopr, jiní, co bez hub nedají ani ránu, příznivci hladší či navinulejší chuti. Ta v Atmosphere měla všechno. Významný vliv smetany umravnil provokující nakyslost. Kopr se nenápadně zjevoval při krátkých výstupech zpoza kulis. Neuzurpující přítomnost hub osvěžoval zlatým potůčkem se vinoucí žloutek barvy pozdního slunce, který ještě zjemnil už tak příjemně vybalancovaný celkový projev polévky. Tahle kulajda nemůže nikoho zklamat, řekl bych. Možná s výjimkou brambor. Buď byly už jednou uvařené a znovu použité, nebo šlo o nevhodně zvolený druh. Drolily se a v chuti nesly stopu sklepa, která se objeví při druhém ohřátí.
Kuře na paprice je další prubířský kámen každé kuchyně. V Atmosphere se s ním popasovali vcelku úspěšně. Maso si podrželo šťavnatost, navíc dostalo při styku s žárem lahodný projev. Omáčka je pak posunula o kousek výše. Hustá, intenzivní chuti a barevně temnější. Jenom jsem se nemohl oprostit od toho, že v ní plavaly kousky papriky naložené v oleji. Paprika se tak v souboru chutí nad ostatními vytahovala a vydrželo jí to až do konce. A potom, někde se zčista jasna objevily kečupové valéry a svedly omáčku dále na scestí. Velkou roli dostal minutkový knedlík a zhostil se jí bez ztráty kytičky. Kyprý, nadýchaný, s krustou barvy karamelu na povrchu.
Místo dezertu jsem zkusil dýni vedenou jako předkrm. Nebýt sytých smažených dýňových krychliček, mohly by zbylá dvě provedení – šťavnatá sous-vide nebo krém s amaretem – klidně jako dezert fungovat. Kvůli „smaženkám“ však byla tato krmě vydatná až příliš.
Atmosphere se posunula směrem dolů, ale v očích současné klientely vykročila vlastně vzhůru. Kombinace slušné kuchyně a vysokého stylu stolničení, optimálně odvedeného, ve spojení se vstřícnými cenami je cestou, která podniku sluší víc než prostřední pokusy o fine dining. Tím spíš, že drobné šumy v pokrmech jsou detaily, které lze snadno odstranit.
