Majitelé vlastnící mimo jiné podnik La Casa Argentina zjevně vědí, jak na velké členité prostory. Po svém si poradili i s komplikovaným interiérem v Bílkově. Rozkouskovali halu na menší segmenty, kterým vtiskli tváře typické pro různé asijské země. Čtyři salony – Aquarium, Samurai, Siam a Teppanyiaki – doplňuje Shanghai Bar v suterénu. Salon je možná přehnané slovo, Samurai kupříkladu představuje úzký ochoz nad barem s několika „dvojkami“, nicméně místo k posezení je to sympatické. Nejvíce pozornosti se však těší Siam s dopředu otevřenou kuchyní, kde se den co den odehrává velkolepá kuchařská show.

Ale od začátku. Když před restaurací odtroubil zahájení jejího provozu skutečný živý slon, vládl kuchyni Ari Munandar. Asian Temple přivedl poměrně rychle na pražské labužnické pódium, avšak po půlroce odešel. Krátkou epizodu jistého bezvládí ukončili šéfové hned dva. Jako hlavní Sushi Master a sous-chef působí v podniku Tomáš Homůlka, šéfkuchařem je Indonésan Nyoman Purnata. Vyzkoušejme si, jak funguje jejich profesní soužití.

Večer lze příjemně odstartovat například některým ze sushi setů, svěžích a chuťově znamenitých. Nebo volbou speciálně připravených barových snacků. Docela dobře to mohou být rolky z krevet a zeleniny v rýžovém papíru. Provokativně rozvášní pohárky a připraví je na velkou asijskou kulinární cestu.

Svérázný je chřestový salát s tofu a arašídovou zálivkou. Chřest v tuto dobu je sice čerstvý, ale cestoval tisíce kilometrů z dalekého Peru. Ač je podporován chuťově vycizelovanou zálivkou a lahodným tofu, přece jen tam něco lehce drhne. Na to nepřijdete hned, první sousta okouzlí svou neobvyklostí a tím, jak se vedle sebe pěkně snesou Asie a Evropa. Tím drhnutím chci říci, že k dobrému chřestu máme v Evropě daleko blíž. Příští jaro ukáže, pokud tenhle salát vydrží v ryzí podobě i se šparglem hostínským nebo mělnickým.

Gjóza pak otevře dveře na území za čínskou zdí, míněny jsou tím země od ní na jihovýchod. Dušené knedlíčky plněné vepřovým, zelím, česnekem jsou nám, co se surovin týká, povědomé. Těsto je lehýnce mazlavé a uklidňuje malou bouři chutí, která se na patře strhne. Vepřové se jí posléze nese na vlně zelí a česneku k přístavu v našem nitru. Cestou se chutě převalují jedna přes druhou, uhýbají si a střetávají se. Punc přidává saké coby čistý dotek kuchyně svého původu.

Nedejte se hned strhnout k ataku hlavní nabídky, setrvejte u předkrmů. Jsou plné svěžesti, lehkosti a vskutku neotřele kombinované. Až bizarní vepřový bůček s vodním melounem a pikantní medovou marinádou, téměř tekutý, splyne s rozpuštěným tukem a učiní tuto krmi lahodnou tak, až se zalykáte obžernou slastí, díky spojení s melounem. Živá stopa žhavého léta nečekaně ladí s bůčkem, který dostává nový, objevný rozměr. Tohle není lehké připravit, vedle odvahy musí být kuchař dostatečně zkušený a věřit si.

Polosyti a rozvášněni se pak možná pustíte do některého velkého chodu. Vepřová braise s krevetami a sladkou sójou, maso rozdušené na vlákna, přitom stále plné šťáv a neobvyklého kořenění. Záměrně jsem volil znovu vepřové, abych zjistil, nakolik odlišně si s ním šéf kuchyně poradí. A vytvořil lehce pikantní – pálí vlastně všechno, ale každý pokrm jinak – sousto plné chutí. Takto můžete vybírat z celé škály možná atraktivnějších receptur s větším nábojem exotiky, nabídka nemá výrazně slabších míst.

Pokud se cítíte na dezert, zkuste koláč ze zeleného čaje, bílé čokolády a kávy s kokosovou zálivkou. Je neobvyklý a samozřejmě asijsky sladký, ovšem na dolní hranici obvyklých mezí.

Taková cesta Asií je dlouhá a dá pořádně zabrat. Ale návštěvu až deseti etnických kuchyní, kterou zde nabízejí, byste měli zkusit. I když asi ne na jeden drc. Nechte si něco pro další návštěvy.