Ať malebné koupaliště s řadou prostých převlékacích kabin, tak i sama oslovující stavba samotné plážové restaurace Jureček jsou jí prodchnuty. Neokázalý interiér s dřevěným mobiliářem pod trámovím stropu, mile jednoduché prostírání, krb v koutě, bohatě prosklená jedna a kamenem obložená druhá stěna, vše slibuje silný zážitek už napohled.
Podněcuje ho i menu. Je seskládáno převážně z těch jistot české kuchyně, za kterými se sem sjížděly populární hvězdy našeho tehdejšího kulturního světa. Pokud byla jídla ustrojená tak, jak jsou dnes, není čemu se divit.
Hned na úvod stojí za to poručit si lahůdkový salát z kapra a zeleniny. Svěží, mírně důrazný, čerstvý jako jaro za oknem, na začátek znamenitý. Krom dalšího potvrzuje kvalitu kapra a jeho nezasloužené opomíjení na lístcích restaurací.
Hovězí vývar, pravý, dlouho na plotně tažený, by stačil nasytit sám o sobě. Očka tuku na hladině se ve slunci lesknou jako perly na hrdlech krásek, které patřily k dávné klientele. Jakoby v něm – tom vývaru – byla na každém talíři snad polovina kravky, tolik v něm plavalo masa. To, pěkně šťavnaté, nevyvařené na troud, předalo část své síly polévce a bylo jejím ústředním tématem. Obklopené zeleninou svěží, čisté chuti a spoustou nudlí. Navíc, aby toho nebylo málo, v něm tonulo pár játrových knedlíčků. Gruntovní polévka se vším všudy, jen což!
Podobně je tomu u každé položky. Hovězí srdce na slanině zavonělo a chutnalo jako kdysi doma o nedělním obědě. Síla omáčky, prodchnuté chutí slaniny, vnímavě připravené srdce – za zamyšlení by možná stála jen volba druhu rýže, evokuje vzpomínky na dětství. Při každém soustu vidíte vnitřním zrakem, kterak maminka obhlíží strávníky s němou otázkou: „chutná?!“ Natolik věrně je zdejší jídlo připravené.
Smažený řízek z krocaních prsíček a bramborový salát může být jinou, stejně poutavou kapitolou oběda. Mimořádný trojobal, čerstvý a vonící, kořenil trochu přece jen dietní maso, což ho zvedlo o tři schody. Celé to bylo křehké a podmaňující. A salát, co o něm říci? Snad každému na chvíli spustil v paměti film o chuti štědrovečerní večeře. Pravda, všude ho hospodyně chystala jinak, ale v tom zdejším se dala vystopovat základní linka chuti desítek společných detailů.
Jureček nabízí samozřejmě i jiné kreace z vyhlášených kuchyní glóbu, všechna stejně báječná, jako ty české. Výsostně vychucené čerstvé fettucine s parmskou šunkou, žampióny a smetanou, třeba. Jistě se skvěle pomějete, ale… Ty vzpomínky, ty se neobjeví. Přece jen, ani třeba italské parmazánové risotto s chřestem se doma nevařívalo.
Ještě k personálu. Nečekejte „tučnáky“, dávno tu nejsou. Číšníci v námořnických tričkách a dívky v elegantní černi jsou však stejně precizní. Neservilní, ale pozorní, se zvláštní napohled laxní noblesou,  k tomuto místu přesně padnoucí. Bryskně splní i každý váš případný vrtoch.
A ještě – svérázné „gatsbyovsky“ bujaré oslavy se na zdejší plážičce odehrávají povýtce v pruhovaných modrobílých plavkách vcelku.
Zapamatujte si to jméno, může se vám hodit: Restaurace a pláž Jureček.