Radostná zpestření dlouhých cest
Bývaly majákem pro všechny na cestách. Zastávka tam znamenala vždy dobrou krmi a radostnou náladu v útěšlivé atmosféře
Dokud jim nové uspěchaný styl života a nové formy rychlého občerstvení prakticky na každé čerpačce nesebraly většinu klientely.
Naštěstí ale zájezdní hostince – právě o těch je dnes řeč – nezmizely z mapy pohostinství docela. Podívejme se tam, kde zběsilý životní běh a ani děsivý průběh letošního jara nedokázal odlákat věrné, kterých jim zbývá stále dost.
Restaurace U Červinků v Čisté u Horek vznikla v roce 1880. O sto deset let později byla v restituci navrácena rodině. Už předtím, za panování Jednoty byla vyhlášenou zastávkou všech, kdo směřovali z Prahy do Krkonoš. Po rekonstrukci novými majiteli a zřízení možnosti ubytování se Červinkovi nadechli k novému životu. Nebylo to až tak těžké, protože dokázali uchovat to nejlepší, co dělalo restauraci proslulou široko daleko. Mimořádná kuchyně a náladotvorný perzonál je základem, pro který podnik zůstává stále stále atraktivním cílem.
Není také divu. Vždyť zdejší jídelníček čítá dvanáct stran, napěchovaných úžasnými recepturami ryzí české klasiky. Jenom řízků tu nabízejí osm, možná devět druhů, a smažák hned v pěti provedeních. Navíc tu objevíte krmě, které se už dnes opravdu těžko kde vidí. Korouhví kuchyně je španělský ptáček s lahodnou krémovou omáčkou, na kterém zdaleka neulítávám jenom já. Nebo „segoš“, znovu se smetanovou omáčkou, tentokrát pikantní. A ještě třeba Čistecký drahokam, až návykový guláš. To a všechno další od první do poslední řádky nabídky můžete mít dnes a denně. Doslova všechno!
Jakkoliv rozjezd po nouzovém stavu jde přece jen trochu ztuha a na minulé časy tu teprve čekají, výše řečené znamená tolik: jednou k Červinkům, vždycky k Červinkům…
Historie zájezdní restaurace U Jiskrů na strakonické je jiný případ. Zkušený Martin Jiskra, který si skrz naskrz pršel fine dinigovou scénou, se rozhodl právě pro tuhle formu hostince. A udělal moc dobře, určitě pro všechny mlsné. To, že dnes podnik plní zhruba 70 – 75% obratu oproti době předvirové, se dá jistě považovat za sukces. Protože popularita některých krmí je taková, že tu některé víkend co víkend střídavě opakují. Na řízek, kachnu či „dědečkovu“ svíčkovou sem pravidelně míří všichni z okolí – po nedělní mši. Existuje nějaké lepší doporučení?! Svíčkovou si tu hosté oblíbili dokonce tak, že se v denní nabídce objevuje i několikrát týdně. Své milovníky tu má vlastně každá položka lístku, neporazitelným fenoménem pak jsou Martinovy buchty. V nabídce moučníků je najdete každý den.
Martin Jiskra to vzal zgruntu. Záhon s bylinkami je za domem, lesní byliny a ovoce sbírá sám. Samozřejmě i houby. Takže kmenové receptury jihočeské kuchyně tvoří páteř sortimentu. Taková kulajda s houbami. I když ji můžete mít téměř všude, tady je nedostižná. Ale třeba i dnes bezmála neviditelný kapustový karbanátek, s vajíčkovým salátem, a pikantní majonézou. Jistě i hovězí kýta dušená ve smetanové paprice, s knedlíkem nadýchaným jako babiččiny duchny.
To, že Jiskrovi přežili a vedou si stále lépe, potvrzuje den ode dne více vozů parkujících před lokálem. Hlavně ale také šeptanda, osvědčený telegraf mlsných. „… jezdíte na Šumavu co týden a ještě jste nebyli U Jiskrů? Chyba!“ Zkuste ji napravit a za křižovatkou mezi Strakonicemi a Blatnou příště zastavte. Třeba “jen“ na bramborové noky s kadeřávkem a uzeným česnekem. K zahození ovšem není ani telecí jazyk, tuňáková pasta na kopici křupavých bio zelených listů, bramborové hranolky. Věřím, že si vás tahle zájezdní hospoda se vším co k ní patří získá.
I když jich je jako šafránu, je dobře, že tyto zastávky na cestách existují a zvolna se vracejí do výseče zájmu labužníků. A nejen jich…
