Přivedou nás zahrádky zpět do lepšího světa?
Všechno nasvědčuje tomu, že ano…
V pondělí 11. května, téměř dva měsíce poté, co rozhodnutí vlády uzavřelo prakticky celou sféru pohostinství, se vše zvolna vrací do normálu. Jakkoliv je toto tvrzení nadnesené a „normál“ je ještě na hony vzdálen, ve společnosti panuje radost a těšení. První hosty přivítají alespoň zahrádky a letní terasy.
Na to se jistě těší obě strany, provozovatelé zahrádek připravují radostné přivítání. Zavítejme alespoň na dvě z nejmalebnějších abychom zvěděli, čím návštěvníky osloví.
Úderem desáté v pondělí 11. května odstartoval emeritní vrchní sládek pivovaru Plzeňský Prazdroj Václav Berka naražením soudku s nefiltrovaným ležákem otevírací slavnost U Pinkasů. Tamní působivá a trochu tajemná zahrádka ukrytá mezi opěráky kostela Panny Marie Sněžné zahajuje vpravdě parádně.
Program je spojen i s oslavou 177. výročí spojení restaurace právě s jedinečným plzeňským ležákem, zmínil obchodní ředitel společnosti Pilsner Urquell Tomáš Mráz. Pivo, které na zahrádce teklo proudem, bylo na účet podniku, stejně jako vychytané dobroty pinkasovské kuchyně připravené týmem Roberta Koury. Spojení působivé atmosféry, významných osobností, báječného plzeňského ležáku a již zmíněných lahůdek je tím nejlepším začátkem návratu lepších časů. Doufejme, že ve stejném duchu budou pokračovat i další etapy uvolňování gastronomické scény.
Je třeba ještě zmínit jedenu skutečnost, která se tolik nezmiňuje. U Pinkasů se vlastně pivo poprvé čepovalo tak, jak to známe dnes. Do té doby bylo servírováno ve velkých konvicích, z nichž si je hosté do skla sami přelévali.
Odpolední náhlé ochlazení nic nezměnilo na zájmu pivamilců o otevření jiné z kouzelných zahrádek, v podloubí u Malostranské besedy. Prostor atakovaly desítky a desítky nadšenců, natěšených na první doušky řízného ležáku. Po dlouhé absenci čepovaného chutnalo všem znamenitě. Dokonce tak, že prvních čtyři sta piv zmizelo za 27 – slovy dvacet sedm minut. Což, pokud mé chabé znalosti matematiky dostačují, představuje něco okolo čtyř vteřin na expedici jednoho půllitru! Řešit nastalé „sucho“ museli provozovatelé přidáním dalších bezmála třech stovek piv. Pak ať někdo řekne, že nejsme šampióni, mezi hosty bylo cizinců asi jako prstů na jedné ruce! Tedy žádná významná pomoc, svůj ležáček jsme si vypili sami.
Jak už řečeno, ani vítr, studený déšť a teplota okolo pěti stupňů neodradily natěšené štamgasty ani všechny další konzumenty od setrvání pod podloubím. Kde sucho a řada ohřívačů posezení přece jen trochu zpříjemnily.
I k Besedě mám další informaci. Ač s výdejním okénkem začali relativně pozdě – v případě jednoporcového balení – vše vynahradili jejich báječnou chutí. Petr Řepásek si s recepturami na téma česká klasika opravdu pohrál. Což si vlastně v milém prostředí zahrádky můžete vychutnat už teď. Čas do otevření kamenných restaurací vám zde bude plynout příjemněji – a rychleji…
Všechno proběhlo maximálně v rámci předepsaných opatření, až na jediné. Př nečekaném návalu nebylo možné hosty udržet na dva metry od sebe. Fronta by se, jak někdo rychle spočítal, táhla až na Újezd.
Nicméně je zde jedno nařízení, které hustší srocení toleruje. A sice v případě genetické příbuznosti. A nejsme vlastně všichni možná díky staletým genům příchylností k našemu národnímu moku tak trochu spříznění ?! Včerejšek prokázal, že to tak může být…
