Příběh jménem Blatnička

• Daily Drink

V Michalské ulici otevřel předchůdce dnešní vinařské společnosti Blatel denní vinný bar. Elegantní komorní prostora pojednaná v zeleném dřevě, čela sudů s výčepními pípami, na nich názvy odrůd, které byly na čepu. Pro nás tehdy báječný podnik, i když jen na stojáka. Nepolíbeni vínem, spíše nenadšeni produkcí indiferentních směsek nuselských a jiných podobných vinařských molochů, jsme tam vstřebávali první lekce o tom, že existují a jak báječná jsou ryzí moravská odrůdová vína. Bylo to nové, bylo to, řečeno mluvou dneška, cool. Ale vinotéka v pravém smyslu toho, jak ji chápeme dnes, to ještě nebyla.

Ta přišla v následujícím roce. 15. května 1971 se otevřely prostory pod výčepem a první milovníci mohli vychutnat prostředí a sortiment v jedné z prvních, když ne vůbec první, družstevní vinárně. Dostala jméno Blatnička – Slovácká vícha a jejím zřizovatelem bylo Zemědělské družstvo Blatnička. Vzpomínám na tamní výsostné „millerky“, veselé sametové portugaly, a vlastně na každou jednu nabízenou odrůdu. Byly v té době krom svých kvalit navíc mimořádně ošetřené a podávané v nejlepší možné formě.
Blatnička se stala pravidelnou zastávkou vínamilců ze všech vrstev společnosti. Nad sklenkou se potkali třeba student se svým profesorem, který ho dopoledne předtím „zahnal“ od zkoušky. A bez dalšího si rozuměli.

Popularita sympatického vinného bárku se stala bezbřehou, proto v krátké době následovaly podniky další. Rok 1973 byl datem zrození prodejny sudových vín, o devět let později otevřel brány Vinný bar Blatnička v jednom z protějších domů. Mimochodem, i ten si v brzké době získal řady nadšených štamgastů. Abychom měli rodinku úplnou, je třeba zmínit ještě restauraci Blatnice s příjemnou letní zahrádkou a chladivým kamenným průjezdem. Ta spatřila světlo světa roku 1987.
Proč to všechno zmiňuji? Z mnoha důvodů. Jedna z hlediska povýšení úrovně konzumace nápoje tak noblesního, jakým víno je. V původním baru byl jejich široký sortiment navíc servírovaný s péčí a noblesou výsostně elegantním číšníkem v neposkvrněném bílém blejzru. A vždy s úsměvem. Tedy jakýsi prazáklad kýžené kultury vinných barů a vináren. Která se k nám začala dostávat mnohem, mnohem později.
Dalším důvodem je úcta ke zřizovatelům. Jakkoliv se původní družstvo rozdělilo a jednotlivé segmenty rozmanitě přetransformovaly, nástupce původního subjektu, akciová společnost Víno Blatel, drží a spravuje pražské podniky dodnes. Což je bez jednoho roku už dlouhých padesát let. Viděno optikou času, kdy, zejména po sametovém listopadu 1989, měly desítky nově vznikajících vinoték život kratší, než jepice. O to většího respektu je jejich konání hodno.