Tomáše bavila otcova kouzla u sporáku natolik, že už od čtrnácti k němu chodil na brigády. Nebyly o vaření jako takovém, prožil si etapu loupání, krájení, stál i u nádobí. Do školy tak přišel s náskokem, který zúročil hned v prvním roce. Dostal se do francouzské restaurace Obecního domu, které tehdy vládl Jiří Král.

Mladý šéfkuchař dovedl lidi nadchnout, alespoň v případě Homůlky se mu to povedlo. Druhý rok byl ve znamení praxe v hotelu U Prince. Pobyl si tam celý rok a moc se naučil. A ve třeťáku to byl Holliday Inn na Vyšehradě.

Začátek profesní dráhy byl po tak skvělém a různorodém praktikování docela neoslnivý. Nastoupil do tuctové pizzerie jako poslední „vomastek“, někde na konci řady. Jako pomocný kuchař se tam pachtil dva roky. I poměrně slušný příjem se však Homůlkovi přejedl a zastesklo se mu po opravdové kuchyni.

Sáhl po jedné z prvních možností, byla to Square na Malostranském náměstí (dnes Starbuck´s Coffee). Pálffyho palác, další štace, Tomáše nenadchl vůbec. Vzpoměl si proto na setkání s Riccardem Lucquem ve Square a zamířil na Vinohrady do Aromi.

Jenže přišly rodičovské starosti a s nimi jiné priority. Znovu tedy změnil logo na rondonu, pro změnu se mu na něm objevilo Kolkovna Group. Jejich restaurace vysokého ranku, Bellavista (předtím Oživlé dřevo) sice byla slušná liga, ale pracovní masakr, a navíc sezónní záležitost. Na zimu se v rámci skupiny přesunul do podniku Láry Fáry, který si začala tykat se sushi.

To ale Tomáš zprvu nepochytil a nechal se zapsat na transfer. Vyšel z toho Kampa Fish, nesmyslně drahá restaurace. Pepíček Rychtr coby šéf se tam tenkrát o něco snažil, ale tamní ceny by odradily iBilla Gatese. Štace byla brzy zralá na odchod.

A ke slovu přišly znovu Láry Fáry. Dva sushimani a mezi nimi Homůlka, zcela bez zkušeností. I když tušil, že mnozí jejich hosté snědli víc sushi, než on kdy připravil, pustil se do boje. Po půl roce měl pocit „chytrolína“, po dalším půlroce zjistil, že žádný chytrolín není. Pod patronátem jednoho z mistrů, kterému se ho zželelo, začal, s nezbytnou dávkou pokory znovu.

Trvalo to tři a půl roku, teprve pak se Homůlka v Dlouhé rozloučil a přešel o pár metrů dál do nově otevřené restaurace Fragola. Nešťastný koncept s nešťastně prezentovaným šéfkuchařem však nemohl dopadnout jinak, než jak dopadl. Po asi dvouleté epizodě bez valného ohlasu Fragola v tichosti zavřela brány. Homůlkovi se tam aspoň dostalo nabídky dělat sushimastera v Moskvě, kde vydržel rok a půl.

Následně přijal angažmá v Buddha Baru, zkusil Fashion Club na střeše OD Kotva a vyrazil na zkušenou do zahraničí. Odjel do Londýna, vzal za kliku první restaurace. A byla peruánská.

Jedna z nejpestřejších kuchyní světa má s Asií co do surovin i přípravy jídel ze syrových ryb hodně blízko. Sushiman se jim tedy hodil. V nově otevírané restauraci řetězce Ceviche – Casita Andina, v kolekci už čtvrté, měl dokonce zaučovat nastupující kuchaře.

K tomu ale už nedošlo. Homůlka neunikl pozornosti manažerovi nového pražského podniku Asian Temple, chvíli odolával, ale nakonec se rozjel do Prahy. A výsledek? Od června 2016 ho tam můžeme vídat coby Head Sushi Chefa těšit se jeho kreacemi.

29. 8. 2016