Otec byl automechanik, a možná právě proto mu nedovolil, aby šel stejnou cestou. Petr Hajný tak zvolil gastronomii. Nechtěl být ovšem číšníkem, lákal ho jedině sporák.

V InterContinentalu se ještě jako učeň dostal na dva měsíce do Zlaté Prahy. Atraktivní suroviny, neobvyklé kreace na talířích, ale i noblesa interiéru, tenhle koktejl dojmů ho získal pro kuchařskou čepici. Práci v kuchyni dokonce podlehl tak, že další nástavbové studium odpískal, měnit sporák za školní lavici už nehodlal. A dálkařina při práci, to byla řehole.

Po vyučení proto Petr Hajný sbalil do báglu nože, pár drobností, přidal vysvědčení a vydal se Prahou za prvním pracovním postem. O jediný den mu přitom uteklo angažmá v tehdejší Renaissanci (dnes Hilton Prague Old Town Hotel), nicméně možná to sehrálo klíčovou roli.

Vůbec nejlepším místem pro získávání zkušeností v kuchyni byla tehdy v nejlepší formě fungující restaurace Flambée. Tam narazil na Vladimíra Šmejkala, jenž si mladého nadšence pamatoval z InterContinentalu, a protože Hajný se mu zřejmě zamlouval, místo dostal. Psal se rok 1998 a začala první profesní etapa Petra Hajného.

Úžasná parta a skvělé možnosti vcelku samostatné práce pod supervizí Dušana Jakubce, to všechno formovalo Hajného filozofii. S Dušanem Jakubcem, Pavlem Marešem a Martinem Slezákem posléze vytvořili páteř národních kuchařských týmů – seniorů i juniorů. Zkrátka řada zkušeností k nezaplacení. Jenže přišla rodina a Petr Hajný měnil místo.

Během zhruba tří let U Závoje si poprvé vyzkoušel všechny povinnosti šéfkuchaře – papírováním a objednávkami počínaje a personalistikou konče. Ostrý start do pozice se vším všudy. Závoj měl několik středisek a daleko víc míst než komorní Flambée. A také pestřejší nabídku, alespoň to tak mělo být. To byl však jeden z kamenů úrazu, které nakonec vyústily v Hajného odchod. Nemožnost sladit potřeby jednotlivých segmentů s představami vedení, tak by se situace dala shrnout.

Villa Richter byla další přibližně tříletou epizodou Hajného profesní kariéry. Restaurant Piano Nobile zaměřený na nejvyšší kulinarii se těžce prosazoval kvůli mnoha drobným nepříjemnostem a neúměrně nastaveným cenám, Terra orientovaná tehdy na českou kuchyni všechno neutáhla. V té době už Petr Hajný věděl, co je a není možné, a nechtěl opakovat staré chyby. A bylo z toho další loučení.

Angažmá v Chagall´s vypadalo zprvu dobře. Tehdejší manažer restaurace však záhy odešel a Hajný v tom zůstal načas sám. Dokonce se tehdy, ač nerad, objevil ze studijních důvodů na place. Chtěl na vlastní kůži poznat, o čem to je. Nová situace nastala po příchodu Davida Buriana na post manažera. Chagall´s začala zvedat hlavu, ale po nějakých třech letech Hajný opět balil kufry.

Následující rok spolu s Burianem pracoval v Krajinské 27, sympatické restauraci s minipivovarem v Českých Budějovicích. Rozjet pivovar sto metrů od Masných krámů, to je výzva jako hrom. Hajný se nicméně v září roku 2015 opět vrátil do vyšší gastronomie a do Prahy. Zatím jeho poslední štací je Park Hotel Popovičky.

18. 1. 2015