I když je ošemetné uvádět jako základ pro rozhodnutí o povolání léta raného dětství, U Petra Brňáka nelze jinak. Byl to vztah k přírodě, hlavně k její konzumovatelné části. Zkoušel pěstovat bylinky, doma se vždy dobře jedlo, pravidelné byly i domácí zabíjačky. Později ho oslovila kuchyně Jamieho Olivera. Zhlédl se v její jednoduchosti a hravém přístupu. Podle seriálu se zdálo, jak je to radostné a snadné povolání.

Startem do profesního života bylo absolutorium na hotelové škole v Kroměříži. Dobrá škola a štěstí na pedagogy přineslo Petrovi slušný začátek, což vzhledem k obecné úrovni odborného školství v tomto ranku není vůbec málo. Mimo jiné se v rámci praxe dostal na svou první odbornou stáž – v roce 2007 do Německa.

V posledních dvou letech navíc dostali ve školní restauraci spoustu prostoru k vlastním nápadům a jejich provedení. Protože se zajímal o všechno okolo přípravy surovin, střihl si po maturitě dokonce studium na Chemicko-technologické fakultě Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Vedle studia stíhal navíc řadu stáží v Itálii, Německu či Francii.

Biochemie, mikrobiologie a další předměty hraničící s vědou ho však nezaujaly. Zlomovým bodem pak bylo pozvání k nástupu do jedné pražské restaurace, které přišlo od kamaráda. Během pár hodin měl sbaleno a seděl ve vlaku.

První pražskou štací Petra Brňáka nebyla žádná bezvýznamná adresa. Po třech víceméně brigádnických nebo krátkodobých postech doma během studií nastoupil rovnou do sítě Ambiente, konkrétně k Tomášovi Mykytynovi do Pasta Fresca. Vybaven řadou zkušeností z Itálie se brzy zařadil coby plnohodnotný člen party. Velice dobré party, jak říká. Během dvou let v Ambiente si stihl také zapracovat vedle Oldřicha Sahajdáka v La Dégustation. Tedy dvě zkušenosti k nezaplacení.

Ale jak už to bývá, mladý orel chce létat výš a výš. Proto když Brňákovi nabídli pozici v Bellevue v týmu Gilada Peleda, šel na nábřeží. Školu od Peleda dostal skvělou, izraelský šéfkuchař si ovšem záhy balil kufry a jako hostující kuchař se v kuchyni Bellevue objevil Hervé Rodriguez. Jenže i s francouzským „manipulátorem chutí“ si záhy padli do noty. Rodriguez nakonec Brňákovi nabídl stáž ve své restauraci MaSa v Paříži. Považte, v pětadvaceti letech a takové lano! Nešlo se ho nechopit. Petr se na měsíc přestěhoval do Paříže.

Někdy tehdy se ve vší tichosti odehrálo jednání, které vyústilo v neuvěřitelný výsledek. Rodriguez měl převzít skomírající restauraci Adore na Ovocném trhu a přetvořit ji k obrazu svému pod názvem MaSa. Brňák pak měl získat pozici výkonného šéfkuchaře, který v mezidobích Rodriguezovy nepřítomnosti povede kuchyni s veškerými pravomocemi.

Petr Brňák zvládal všechno bez viditelných problémů, měl Francouzovu plnou důvěru a dělal psí kusy, aby si ji zasloužil. Právě mladí šéfkuchaři s horou zkušeností z nejlepších tuzemských i zahraničních podniků jsou předurčeni k tomu, aby pohnuli pospávající gastronomií v Praze či Brně. Doba je potřebou řádného průvanu přímo těhotná. MaSa nicméně po čtyřch měsících zničehonic ukončila činnost. Kam se dál Brňák vydá, se tak uvidí v nejbližších dnech.

1. 9. 2016