Během necelých deseti let působil pouze ve třech restauracích. První transfer znamenal povýšení nejméně o dvě patra kvality výš. Tak strmý byl kariérní růst jednoho z nejúspěšnějších soutěžních kuchařů dneška Patrika Bečváře.

Ke Krbu nastoupil bez jasné představy o budoucnosti. Ovšem to se brzy změnilo. Byl přidělen na praxi do Francouzské restaurace Obecního domu, komplimenty ověnčeného podniku s Jiřím Králem v čele kuchyně. Francouzský styl se tenkrát nosil, přibývalo možností získat dříve nedostupné suroviny poznat je a naučit se s nimi pracovat.

Práce tam Patrika „vzala“. Sledoval co a jak, zkoušel první samostatné kroky, zatím jen v návrzích meníček nebo aspoň jednotlivých chodů. Líbilo se mu to dokonce tolik, že vydržel ještě celý rok po ukončení školy a praxe.

Potom se ale s nabídkou ozval Jan Horký, tehdy šéf ve Zlaté Praze. Hvězdná restaurace, jméno do profesního životopisu a soutěže! Horký tehdy hodně cestoval i vyhrával a pro mladého kuchaře z podniku srovnatelné třídy to bylo lano, které nešlo nechat ležet. Seznamovat se s kuchařskými esy, objevovat, jak se dělá velká restaurace ve světě, vyzkoušet si vlastní možnosti, to vše nakonec převážilo. A přestože byl u Krále spokojený, po roce účinkování v Obecním domě se Patrik Bečvář – i když ještě spíš začátečník než hotový kuchař – stěhoval do InterContinentalu.

Brzy se přihlásil na svou první soutěž jednotlivců, Gastro Hradec, ve své době jednu z nejrespektovanějších. To se psal rok 2011 a Patrik vyhrál. V báječné atmosféře kuchyně Zlaté Prahy pomalu dozrával v plnohodnotného člena party, což v ročníku 2013/2014 potvrdil vítězstvím v patrně nejkvalitnější domácí soutěži Kuchař roku České republiky. Do té doby se ještě podílel na druhém místě týmu InterContinentalu v soutěži Gourmet Team Challenge 2010 stejně jako na vítězství o dva roky později.

Možná i proto, když Jan Horký roku 2013 odešel – shodou náhod právě do Obecního domu – byl to právě Patrik, kdo po něm převzal pozici šéfkuchaře Zlaté Prahy. Jen považte, v šestadvaceti letech vést kuchyni jedné ze špičkových restaurací města!

Celkem rychle zvládl nepříjemné papírování, popasoval se i s faktem, že coby „nováček“ a podle mnohých kuchařské ucho velel sehranému týmu povýtce starších kolegů. Navíc stačil chytat, zkoušet a zavádět nové trendy a sestavovat menu. I to se dařilo, šéfkuchař hotelu mu je nikdy nehodil na hlavu, změny bývaly jen kosmetické. Po půl roce se všechno v kuchyni vyladilo do správného režimu a on si začal práci šéfa užívat, jak náleží.

O další půlrok později, kdy pomalu začal přemýšlet o změně, přišla nabídka z Avantgarde. Dohodli se, Bečvář dal výpověď. Potom se ale něco stalo a z angažmá sešlo. Nevím proč, jen si myslím, že to nakonec byla Patrikova výhra. Během měsíce, který mu zbývalo odkroutit ve Zlaté Praze, začal pátrat po místě a nabídek se nakonec sešlo víc, než čekal. Probral se jimi a rozhodl.

Přišel první leden 2015 a Patrik se chopil postu šéfkuchaře hotelu Selský Dvůr v Hostivaři. Zdánlivě kariérní sestup, ale opravdu jen zdánlivě. Má volnou ruku při skládání menu, majitelem i svými kolegy je respektován. Hosty pozvolna učí poznávat, jak zajímavá umí být česká kuchyně, často mívá plný dům. Co si může přát víc?

Nedávno přinesl na konto restaurace první bonus, a sice vítězství v českém finále neoficiálního mistrovství kuchařů Bocuse d´Or. Ověřil si tak jedno: stále má nápady, umí překvapit a nadchnout hosty.

20. 6. 2016