Ondřej Koráb se proto přihlásil na nástavbové studium, během něhož zároveň pracoval v právě otevřeném pražském hotelu Yasmin. A brzy nato zbystřil novou příležitost. Pražskou kulinárii nejvyšší úrovně měla obohatit restaurace hotelu Mandarin Oriental. Koráb dychtivý dalšího růstu tam poslal životopis a ono to vyšlo.

Ať už pracoval s Tomášem Kněžem, Tomášem Kalinou, nebo Gregorym McLeanem (první šéfkuchař pražského hotelu Mandarin Oriental), od každého si vzal něco. Vycvičen v masové, a přesto kvalitní kuchyni Lokomotivka v Aréně a potrénován hotelem Yasmin začal pronikat do tajů fine dinigových praktik asijské kuchyně v restauraci Essensia.

V Essensii býval navíc k ruce hostujícím kuchařským personám z jiných hotelů řetězce. První přijel tenkrát Chris Staines. Pokud byli Kalina s Kněžem prvními hybateli Korábova zanícení, potom Staines znamenal asi největší inspiraci a okouzlení kuchařinou, jaké poznal. Ondřeje nadchl jak stylem a zaměřením kuchyně, tak přístupem ke kuchařskému umění. Místo dovolené si tedy na čtrnáct dní zkusil Stainesovu domovskou Foliage, pověstnou restauraci v hotelu Mandarin Oriental Hyde Park. Byl z toho rok a půl skvělé školy a dalšího zdokonalování, přičemž ze zkušeností nabytých v Londýně čerpá dodnes.

Kdo ví, jak by vše dopadlo, kdyby se restaurace v roce 2011 nezavřela. Zažil tam i trochu smutnou derniéru, když na rozlučkovou party přišel Chris Staines v „protibrečících“ slunečních brýlích. Opravdu, tenhle tvrďák měl v očích slzy. I o tom je láska k řemeslu.

Koráb byl sice bez práce, ale domů se mu nechtělo. Stále měl totiž pocit, že ví málo. Příležitost získávat nové zkušenosti se mu otevřela díky Bar Boulud, tehdy novému podniku věhlasného Daniela Bouluda. Jeho základem byla trojjediná kuchyně, dílem francouzská, zčásti založená na rybách a mořských plodech a z poslední třetiny stojící na burgerech importovaných ze Států (Boulud svou první restauraci otevřel v New Yorku).

Titul nejlepší „burgrárna“ v Londýně si podnik vysloužil hned po otevření a pro Korába znamenal nový pohled na řemeslo. Zatímco Chris Staines byl denně v kuchyni mezi svými muži, Boulud coby celebrita a majitel nějakých osmnácti podniků docházel jen občas.

Jak už asi jinak nešlo, když se po devíti měsících v místě někdejší Foliage otevírala The Dinner by Heston Blumenthal, Koráb nemohl chybět. Zkušenost by to byla k nezaplacení i pro jiné kapacity, tím spíš pro nadšence, který chce být nejméně stejně dobrý jako Heston sám.

To už se psal rok 2011, na chvíli se podíval domů, ale brzy byl opět na cestě. Tentokrát zamířil do Kanady. Restaurace Nota Bene byla podnikem vyšší třídy s barem, kde také umějí poslat i tři stovky kuvérů za večer. Žádná vysoká kulinarie, ale čisté variace jídel, svěžích a umně komponovaných. Torontská Pangea, druhý díl kanadské anabáze, baly restaurací spíš malou, s mixem evropských kuchyní při mírné převaze francouzské. Ale to už se psal rok 2012 a Ondřej Koráb mířil zpátky přes oceán.

V Praze se záhy objevila nabídka do hotelu Augustine. Přijal ji a zařadil se vedle Miroslava Grusze a Roberta Loose. Koráb tak přestoupil rovnou do české extraligy. Ještě toho roku (2012) se však znovu stěhoval, zatím naposled. Jeho domovská kuchyně se dnes nachází v pražském hotelu The Mark. Nastoupil sice jako sous-chef do hotelu Kempinski, ale po změně majitele a přejmenování na The Mark Luxury Hotel Prague se stal v téže kuchyni šéfkuchařem.

Ondřej Koráb si sebou přinesl plný kufr zkušeností z velkých restaurací znamenitých kuchařů, a jak se jeví, umí s nimi pracovat. Není proto pochyb, že o něm ještě uslyšíme.

22. 2. 2015