Jako spoustu jiných kluků i jeho fascinovala auta. Pracoval s nimi otec, asi proto se pro dráhu automechanika rozhodl i mladičký Milan Sedlák. Ovšem brzy u sebe objevil jinou lásku. Lásku k jídlu. Nebyl líný si uvařit a to, co navařil, i snědl. Došlo to tak daleko, že změnil původní volbu a rozhodl se být kuchařem.

Dostal se do školy v Klánovicích. Jako jeden z mála se do profese zakousl hned ve škole. Všechno ho zajímalo, na oltář řemesla položil i prázdniny. Hledal brigády a se zájmem chodil do práce. Byly to České Budějovice, Hluboká, později Mělník. V rámci povinné praxe se pohyboval v kuchyni Federálního shromáždění. Patrně právě ta rozmanitá zkušenost nedovolila, aby Milanovi řemeslo zevšednělo, možná proto se v něm probudil zájem hraničící s vášní.

V té době ovšem vyplulo na povrch další Sedlákovo dilema. Kuchyně, nebo sport. Aktivně v té době hrával hokej a vůbec ne špatně. Během školy stále střídal vařečku s hokejkou, dokonce i první roky v zaměstnání. Potom však přišel čas rozhodnutí. Dělat obojí stejně dobře, což Milan chtěl, nešlo. Proto s těžkým srdcem odložil hůl do kouta. Brusle však vytahuje stále, byť jen při rekreačních utkáních.

O to více se vrhl do práce u sporáku. První štací byla vinárna Záhřeb. V té době už možná neměla svou dřívější pověst, nicméně okoukat některé z osvědčených kuchařských fines se mu podařilo.

Krátce na to dostal echo – někdy v roce 1997 – o možnosti ucházet se o nové místo, a ne ledajaké. Na pohovoru s Jaroslavem Žídkem se dohodli, nastoupí k němu. V té době se skupina Kampa Park trochu trápila s restaurací Barock a Milan byl z těch, kdo měli situaci zachránit. Pro mladíka s ne kdovíjakou zkušeností místo možná ruce svazující, ovšem jako výzva výborné. Sedlák se jí chopil.

Po roce přišel krátký čas zdravotních potíží. Když odezněly, znovu naskočil do práce. Tentokrát do Pravdy, tehdy vzývané kulinářské adresy. Po dalším roce se skupina dělila a před Milanem stála volba: odejít se Žídkem, nebo zůstat s Markem Raditschem v původním Kampa Parku. Sedlák zvolil druhou možnost.

A to by mohlo být všechno. Od té doby totiž už kuchyni na Kampě neopustil. Kdyby se ovšem stále více nezdokonaloval v řemesle, svým klidem, rozvahou a umem se nestal spolehlivými „zády“ šéfkuchařovými. Nevídaná věrnost měla své důvody. V Kampa Parku se stále něco dělo. Přibývaly nové restaurace, na pořad dne přišly i zahraniční stáže. Zkrátka program pro kuchaře tak bohatý, aby Milanovi optimálně vyhovoval. Navíc díky rodině neměl ambice přestupovat z fungující jistoty do možná zajímavějšího, ale stále rozhoupaného světa experimentů v jiných restauracích.

V roce 2002 zaúřadovala povodeň, po které se Marek Raditsch stal executive chefem celé skupiny. Milan Sedlák se z pozice sous chefa Kampa Parku stal jejím šéfkuchařem. A jím zůstal do prosince 2018, kdy skupinu opustil. Na Milanův odchod můžeme nahlížet z mnoha úhlů, jisté je však tolik. Ať se vrtne kamkoliv, s kariérou, kterou má za sebou, bude mít všude dveře  otevřeny.

28. 1. 2019