Dnes vede Michal Černý restauraci Story a s přítelkyní Zuzanou jsou, zdá se, spokojeni. Spokojeni jsou i hosté, neboť bývalý krámek, nebo snad byt ve vile na Petřinách v poklidné ulici nad Veleslavínem navštěvují od samého otevření pravidelně a stále houšť.

Co však předcházelo říjnu roku 2014, kdy Story otevřeli? Michal začínal v Brně. V italské trattorii brigádničil už při studiu na Vyšší odborné škole potravinářské v Kroměříži, oboru technologie potravin, kam nastoupil jako odmaturovaný kuchař. Studia však brzy ukončil, v trattorii pracoval od rána do večera a brzy také vycestoval na Kypr, kde si střihl necelý rok v hotelu Mediterranean v Limassolu.

Po návratu se cítil být připraven na dobrou pozici v lepší restauraci. Usiloval o to, stát se součástí týmu v kuchyni Zlaté Prahy, ovšem do výběru se nedostal. Zakotvil tedy v pražském InterContinentalu. Poté se načas ocitl v restauraci Prosecco, kde byli Černému velkou inspirací Dušan Jakubec a hlavně „muž, o kterém se mlčí“, Petr Bednář. Během půl druhého roku od nich dostal dobrou školu.

Po nějakém čase, během něhož rozeslal desítky žádostí o stáž, se jedna ujala. Černému přistálo v poště pozvání do L´Autre Pied, jedné z michelinských jednohvězd v Londýně. To už byla jiná parketa, zvlášť když po pár týdnech stáže přišla nabídka k trvalé práci. Michal ji tehdy nepřijal. Delší čas strávil v restauraci Angler, jednohvězdě hotelu South Place Hotel. A stihl také dvě krátké, zato důležité stáže. V Pollen Street Social Jason Athertona a ve dvojhvězdě The Ledbury vedle Bretta Grahama a Grega Austina. To už byl opravdu připraven na vysokou kuchařskou hru a také se pomalu chtěl vrátit domů.

Jak těžké bude se na prazvláštně se rozvíjející pražské kulinářské scéně uplatnit, tehdy ovšem netušil. Někde se nezalíbilo Michalovi, jinde se nehodil do tamního konceptu on. Chvíli se pokoušeli najít společný prostor s majitelkou Cafe Pavlína, vcelku sympatického podničku v zahradě Slovanského domu. Kavárenský sortiment tam tehdy doplňovala slušná nabídka hlavních chodů a široký part salátů. Kuchař nabitý zkušenostmi z atraktivních londýnských adres byl ale přece jen nažhavený na větší prostor, než mu mohla kavárna – byť sebezajímavější – nabídnout.

Uplatnění, kde by zúročil všechno, čemu se v Londýně naučil, nakonec našel na Petřinách ve vilové čtvrti. Ve zdánlivě nesmyslné lokaci Michal začal rozvíjet vlastní rodinný podnik zvolna, a to malými a nijak náročnými jídly. Lidé do restaurace přišli, ochutnali a Michal Černý se Zuzanou zvítězili. Zejména o víkendech mají plno. Jejich hosté totiž brzy přišli na skutečnost po celé Evropě známou: že totiž dobrý oběd v dobré restauraci uvolní rodině spoustu času pro sobotní či nedělní program. A začali toho využívat.

Michal Černý si tak splnil sen, i když to není zadarmo. V kuchyni je sám, stará se o všechno včetně nádobí. Občas zaskočí i na place, pomůže s debarasem, prohodí pár slov s hostem o tom kterém jídle. To je koncept nad jiné náročný, ale na přístupu sympatického páru je vidět, jak je práce baví. Každý talíř, který jde z kuchyně, ukazuje invenci, nasazení a bezbřehé nadšení, s jakými byl přichystán. A to je Michalova hlavní zbraň v nekonečném souboji s mnohdy zpovykanou klientelou.

9. 7. 2015