Pohostinství má v genech. Matčini předkové vlastnili hospodu prý už v roce 1377. Doma se ale, když rodiče získali hospodu zpět do vlastnictví, více než okolo sporáku točil kolem hospodářství, obstarával krmení pro čuníky a králíky. Motivaci ke kuchařině coby povolání našel jinde.

Dveře do opravdového kuchařského světa nepatrně pootevřel v hotelu Štekl na Hluboké. Tam tenkrát nějakou dobu dělali dva pražští kuchaři. To, co však dalo věci do pohybu, byl artyčok. Nedivte se, když se k němu Houška poprvé dostal na stáži v Alcronu a viděl, jak mistrně s ním naložil Jiří Štift, umínil si: „Tohle přece zvládnu a všechno ostatní taky!“

Do Alcronu ho nakonec přijali nastálo a vydržel tam tři roky. Čím dál víc ho však lákalo zahraniční angažmá. To se zčistajasna objevilo v podobě nabídky z Irska. Hotel Ballynahinch Castle nabízel kuchyni francouzského stylu osvěženou místními tradicemi a surovinami od nejlepších irských dodavatelů. Beze slova angličtiny se vydal přes kanál La Manche a nakonec z toho byly dva roky v úžasném prostředí malebného hotelu a podmaňující kuchyně. Houška přitom prošel prakticky všechna pracoviště, od předkrmáře přes cukrařinu až po pozici sous-chefa.

Ovšem chtěl dál, dokonce se ptal i u Gordona Ramsaye. A ejhle, známý šéfkuchař právě v tom čase otvíral v Londýně Maze a pozval Houšku na zkoušku. Přijali ho a tím mu nechtěně způsobili jisté dilema. Z Irska odjížděl jen na krátkou stáž, protože těsně před tím dostal nabídku dělat zástupce šéfkuchaře, a vracel se s tím, že by rád odešel do Londýna. Velcí kuchaři však mají, jak se ukázalo, pochopení pro ambice mladých. V Irsku ho uvolnili ihned po získání náhrady, v Londýně mu místo podrželi celé dva měsíce. Taková malá, našince možná překvapující lekce v profesní etice.

Po čase se přesunul do dvojhvězdy Sketch Pierra Gagnaira, kde však na něj čekalo rozčarování. Takže když ho Jason Atherton, tehdejší šéfkuchař Maze, s Ramsaym požádali o návrat, plácl si s nimi rád a navíc polichocen. Mezitím si ještě střihl krátkou stáž ve trojhvězdě Gordon Ramsay na Royal Hospital Road.

O něco později u kafe mu navíc Ramsay s Athertonem představili Phila Carmichaela a vybalili na něho nabídku dělat Philova sous chefa v připravované Maze v Praze. A to se neodmítá, takže zpátky domů. Zkušenostmi otřískaný Houška měl tehdy jasno, jak dělat restauraci, ale s pražskou realitou se to nějak nesešlo. Odešel pár týdnů předtím, než Maze ve vší tichosti zavřeli.

Rozevlátý z poznávání si vyzkoušel Singapur (Saraceno na Duxton Road s italskou kuchyní a také vyhlášený podnik André), po dvou letech se však vydal opět domů. Na chvíli, jak si myslel. Nakonec zabloudil do Českého Krumlova, kde prozatím zakotvil. V městě, které se pyšní krásou až vyrážející dech, ovšem stůně nedostatkem kvalitní gastronomie. Cílem Jiřího Houšky je tuto situaci změnit. A to může být, jak se ukazuje, zatím jeho největší výzvou.

5. 1. 2015