Pro kuchařinu neměl ani predispozici, ani zvláštní zápal. Chtěl lehkou školu, to byla motivace jeho rozhodnutí. Velká jména se v tom čase na českém gastronomickém pódiu jen pozvolna etablovala, obor kuchař stále ještě platil za ten, který zvládne každý. Tedy i čerstvý absolvent základky Jakub. „Papír“ a dobře placená práce, tak viděl svou budoucnost. Prakticky po celé učení se proto zaříkával, že tohle není song z jeho hitparády. Práce u plotny ho prostě nevzala.

Nabídky na slušné peníze se navíc dočkal v podobě nabídky na práci v Rakousku. Měl navíc šanci naučit se cizí jazyk, k tomu bylo místo atraktivní a relativně blízko. Dlouho nepřemýšlel a vyrazil směr Linec. Strávil tam zimní, to jest hlavní sezónu. A díky více než tisícovce kuvérů denně po šest dní v týdnu zjistil, že tohle řemeslo má něco do sebe.

Když už se chystal k návratu domů, přišel pro něho nepochopitelný telefonát. S nabídkou práce v německém Schwarzwaldu, těsně při švýcarské hranici. Pro Jakubovu matku to nebyla nejlepší zpráva. Otec v tom ale viděl šanci, k níž by se jeho syn v Teplicích – a možná nikde v republice– nedostal. Znovu zabalil a vyrazil, tentokrát bezmála sedm set kilometrů od domova.

V Hinterzartenu v hotelu Reppert objevil něco, co dosud neviděl a dodnes je u nás těžko ke spatření. Přes půlroční záběr v Rakousku si u Reppertů připadal jako začátečník. Renomovaní kuchaři s velkým respektem, pouze večerní provoz a nevídané à la carty. Sám sebe cejchoval na commiho, překvapivě však naskočil hned na střídačku mezi studenou, přílohami a dezerty. Krom jiného objevil, co znamená regionalita a původ surovin. Totiž přes dvacet produktů s označením chráněné oblasti místa nebo chráněné oblasti původu. Zkušenost k nezaplacení. Schreiber získal sebedůvěru, naučil se jazyky, ale pak se musel podrobit operaci kýly… Přes dokonalou péči i úhrady měsíčního doléčení už ho však zpět do práce nevzali. A to znamenalo návrat domů.

Stále se však nehodlal usadit v rodném hnízdě. Díky mateřské hotelové škole získal nové místo, tentokrát „za humny“ v Postupimi, v Inselhotelu Potsdam-Hermannswerder. Půlrok v létě patřil k příjemnému období Jakubových praxí. Jako grillmaster pracoval venku u vody a byl ve stálém styku s hosty. I když s masem pracoval poprvé, šéf ho beze slova vysvětlení postavil ke grilu, vedle naložili horu masa a starej se. Kupodivu do toho pronikl brzy a bez jakýchkoliv konfliktů s hosty. Po pár steacích měl čas porozhlédnout se kolem, dokonce prohodit pár slov s děvčaty čekajícími na svůj příděl masa.

Proběhl půlrok a Jakub znovu zvedal kotvy. Tentokrát se uchytil doma. V připravované česko-francouzské restauraci s velkou ambicí viděl svou šanci. Z projektu však po nepřesvědčivém startu sešlo, ke škodě věci. Po zhruba čtvrt roce, kdy bylo jasné, že tady mu pšenka nepokvete, přijal nabídku do restaurace Beethoven. Od ledna 2016 tedy vede tamní kuchyni a jeho přáním je, aby své hosty naučil jíst tak, jak je obvyklé v Evropě. Lehce, zdravě, ze surovin s čitelným původem. Věřme však, že se to teprve jedenadvacetiletému šéfkuchaři s hromadou zkušeností podaří.

22. 5. 2017