Dlouho se o něm až tolik nevědělo, přestože do dění brněnského restauračního mikrokosmu zasahuje už hezkých pár let. Teprve loni, když se objevil v kuchyni restaurace Borgo Agnese, se rozezněly tamtamy, aby vybubnovaly jeho jméno do povědomí milovníků dobrého jídla.

O tom, že se dnes můžeme radovat z Viktorinových kuchařských kreací, rozhodly dvě skutečnosti. První byla láska. Okouzlit dívku svých snů jídlem se mu tenkrát nepovedlo, nicméně u kuchařiny se stejně rozhodl zůstat. Hlavním hybatelem pak byla následná zahraniční stáž v komorním hotýlku Kienles Adlerkönig v Balderschwangu v Bavorských Alpách nedaleko Oberstdorfu. Pracoval, mlčel, díval se. Hlavně však naslouchal a učil se. Všemu, to jest i profesní etice, která se v Česku tenkrát až na vzácné výjimky nepěstovala. Právě tyhle hodnoty byly však v německých rodinných podnicích hluboce zakořeněny. Následně si střihl ještě jeden zahraniční pobyt v malebném Colmaru v Alsasku.

Po návratu do Brna nastoupil ke Kastelánovi. V té době to byla adresa všech, kdo rádi a hodně dobře jedli. Tamní kuchyni velel už tehdy známý Michal Göth, pod jehož vedením se začala desetiletá éra Viktorinova růstu. U Kastelána se propracoval na pozici sous chefa a díky mnoha návštěvám kuchařů zvučných jmen, od nichž sbíral zkušenosti, si vypracoval svou vlastní filozofii.

Krásné časy Kastelána však spěly ke svému konci, byl čas se stěhovat. V listopadu roku 2012 Viktorin zakotvil v Borgo Agnese. Na lístku se od té doby objevují nové, stále povedenější kreace, do nichž vkládá všechnu invenci i kuchařský um. O tom, nakolik si je obojím jistý, nejlépe vypovídá setkání, jakým bylo nedávné společné menu s Mirkem Kalinou a Janem Punčochářem. Postavit se k jednomu sporáku s kuchaři takového renomé a neztratit se v jejich nápadech a provedeních, to je ten pravý prubířský kámen. Popasovat se před vlastními hosty na vlastním hřišti se špičkou naší současné gastronomie je výzva – no, jako Brno. Jen si představte, co nasadit proti Kalinovým slávkám St. Michel v krému se šafránem, nebo Punčochářovu pravému mořskému jazyku s omáčkou z korýšů a zázvoru a s marinovaným vodním melounem a houbami? David Viktorin připravil do posledního sousta vyladěné tortellini s kachními žaludky, houbami šimedži a sójovými boby edamame, které neztratily v cílové rovince oproti soupeřům ani centimetr.

Viktorin a Borgo Agnese jsou dnes synonymem pro kuchyni, za níž není vůbec od věci si v Brně zajít. Šušká se cosi i o novém projektu, který by měl šťastnému spojení dát nový širší rozměr. Těšme se a doufejme, že to bude brzy a nová příležitost posune Viktorinovu invenci do ještě vyšších sfér.

5. 1. 2015