Osobnosti v kuchyni

• kuchaři

Nebude to ledajaká návštěva. Inicioval ji kuchař zapálený do české kuchyně, kterou také s nevšední péčí ve své restauraci denně předvádí. Navíc nebyl sám. Dal dohromady sedm dalších kolegů a vyrazili na Nymbursko. Možná už tušíte, co bylo jejich cílem. Ano, mířili na farmu Košík, kde s českou kuchyní čaruje její nekompromisní zastánce a propagátor Václav Košnář.

Sama návštěva byla překvapivým činem. Oktet profíků v nejlepších letech, každý s pořádnou praxí právě v „češtině“, každý také díky úspěšné kariéře se slušným egem – míněno v tom nejlepším. Od toho se také odvíjela cesta i samo očekávání.
Rozverné až lechtivé žerty padaly celou dobu jízdy. Ještě samo přivítání bylo v režii nadšení z toho, že všichni dokázali v jeden den vypadnout ze svých kuchyní. Zatím akci možná vnímali jako příjemný výlet.
Vstupem do nevelké sednice se však nálada začala měnit. Místnost, kam by se krom oné osmičky už téměř nikdo nevešel byla při pravena jako pro nejdůležitější návštěvu. Všichni zavětřili, že ten „vejlet“ zamýšlený zprvu jako milé setkání a oddech od každodenní rutiny může vypadat jinak.

To se také stalo. Po nápojích a úvodních přípitcích převzal režii Václav Košnář. V ten moment dostalo dopoledne docela jiný ráz. Na stole se počala objevovat jedna dobrota za druhou, rozverné debatování vystřídal rostoucí zájem. A to se objevily zatím jen mísy Košík s vlastními sýry a uzeninami. Během ochutnávání po sobě všichni jen mlčky pokukovali. Když dámy placu začaly servírovat přílohy, byli už všichni představením Mistra strženi. Protože hrníčkové knedlíky, židovské brambory a minilívanečky nejsou denně k vidění.

Ještě předtím se objevily mísy s polévkou. Zelňačka jako když kopne kůň, hutná tak až hrozilo nebezpečí přesycení se ještě před začátkem. Ale stejně tak chutná, což znamenalo jediné: každý se nacpal aniž by tušil, co všechno se ještě uděje. To byla Václavova chvíle – tu důvěrnost mám schválenou a cítím se jí poctěn – se objevil na scéně s pekáči škvířícího se, provokativně vonícího masa. Hned se objevily také omáčky, koprová, slivovicová a nevím už jaká ještě. Vedle masa – byla kačena, jehněčí, zelí, respektive slušná porce grilované zeleniny. Všechno ve společných mísách – tedy šérink, jak říkáme dnes.

Teprve teď začalo to, co asi nikdo ani maličko netušil. Kolem stolu všichni zmlkli, mezi cinkáním příborů občas zazněl polohlasný povzdech blaha. Vzduchem létaly obdivné pohledy plné respektu. Teď aktéři pochopili, proč se marně dožadovali meníčka.
Zkrátka, ta nálož jídla mizela jako po týdenní hladovce. Aby toho ale snad nebylo málo, přinesl legendární šéf ještě hrnec paprikáše jak pro regiment. Všichni, ač plni po ohryzek se ještě chlapsky vzchopili, aby tu parádu zdolali… O moučnících už nehovořím, byla to ze strany páně Košnářovy trochu provokace. Věděl totiž jedno: nikdo ani po tom všem nedokáže odolat! A měl pravdu.

Když po kávě, rozdělení balíčků a rozloučení došlo na odjezd, byla atmosféra docela jiná. Vládl obdiv a již řečený hluboký respekt. U jednoho každého z „účastníků zájezdu!“
Důvod cesty a celého povídání vyplývá z titulu článku. Nechci pitvat to, co média s oslovením „osobnost“ mezi kuchaři napáchala, jen snad tolik:

• Člen síně slávy při anketě Zlatý kuchař, který už dobře padesát let pracuje s českou kuchyní a představil ji po Listopadu stovkám světových osobností při kdoví kolika reprezentačních podnicích na Hradě
• Šéfkuchař s úpravou chytře zvoleného konceptu australského mága Petera Gilmora vtažený do až běsné mediální kampaně, který kývne na první nabídku od fastfoodového řetězce světového rozměru. Jemuž je nejspíš celá česká kuchyně šum a fuk..
  Odpovědět na to, co dělá osobnost osobností si musíte najít sami.

I když celé je to vlastně jinak. Ať v zájezdním hostinci, pivovarské hospodě nebo restauraci v zahradnickém centru, dobrý kuchař je pro své hosty osobností vždy…