Oázy jistoty
Existují restaurace, o nichž se nepochybuje. Sice při restartu začínaly jako mnohé jiné od nuly, trvalá úroveň jejich služeb byla jistotou brzkého návratu klientely
Jako je tomu U Zlatého tygra. Fenomenální pivnice s nakažlivou atmosférou, spoustou letitých stolních společností a atmosférou jako doma v kuchyni. Od prvního dne po otevření lokál atakovaly nálety věrných.Ač k původní výši výkonů přece jen trocha chybí. Překvapivě jsou to cizinci. Ti, kteří sem zabrousili často náhodou a jichž nebyla překvapující kvanta. Nicméně spolehlivě vyplňovali dobu mezi otevřením a časem, kdy se ke svým stolům hrnou štamgasti. Potom, to je tak od páté šesté odpolední, už moc šancí neměli. Zbylých pár míst obsadili ti šťastnější z našich zvědavců. Často mimopražských.
Každodenní hukot je možná o nějaké to procento slabší, ovšem odehrává se ve stále stejné režii. Jeden dva půllitry na rozjezd, potom některé z osvědčených lákadel kuchyně. „Pivas“ s nezbytným panákem pěny, pikantní „česká Čína“ – masová směs (roštěnec, karé), řízek nebo kotleta v bramboráku. Ovšem i kotlíkový guláš nebo žízeň spolehlivě akcentující smažené jalapenos s nivou. Poté znovu další a další doušky báječného piva. A stále více emocemi umocňované nekonečné debaty.
Pro některé téměř každodenní rituál, jiní si tu zde užívají co týden, další jednou do měsíce. Mezi ně se časem vmísí ti, kdo po první návštěvě podlehli podmaňující a vlastně nevysvětlitelné atmosféře. Asi nikdo neví přesně, proč to tak je, ale to není důležité. Je to tak už léta, což je hlavní.
I když výkonu do stavu před koronou možná ještě čtvrtinka chybí, konec prázdnin a přece jen snad brzy oživší cestovní ruch ji jistě brzy zacelí.
Podle docela odlišného scénáře se hraje ve Dvoře Hoffmeister. Tam byl dopad ještě tvrdší. Vedle obecně platného zákazu totiž zavedli přísnou karanténu vlastní. To skrze koně, o které zde pečují. Zákaz měli dokonce i jejich majitelé, z obav před nákazou perzonálu nesměli do stájí ani oni.
Když tohle všechno pominulo, Dvůr ožil, přece jen tam zůstává dost citelná mezera. Nenastartovaly firemní akce, neobjevili se zahraniční hosté penzionu a tedy ani restaurace. Dobře se rozjíždějí svatby, ovšem část, ty zahraniční, jich byla odložena na neurčito. Na druhou stranu se činí stálí hosté a fandové tohoto milého místa. Kde od počátku byla a je stále znamenitá kuchyně, mile doplňovaná lehce odlehčeným „lausanneským“ espritem obsluhy.
Protože zde neměli okénko ani rozvážky, vydali dárkové vouchery, které věrní loajálně nakupovali. A teď si je do Čičovic jezdí projídat. Ono je také proč. Jan Kaplan chystá obmyslné kreace, v nichž sází na pozapomenuté jistoty české kuchyně. Které už téměř nikde nedostanete, rozhodně ne v jeho provedení. Na aktualizaci receptur však nezapomíná a zároveň je vnímavě prokládá magnety sezóny. Takže krom slepičího vývaru s játrovými knedlíčky můžete volit úžasně osvěžující chlazené tomatové gazpacho. Dobrou volbou jistě bude i telecí roláda na smetaně, variace knedlíků, brusinky – ta až tolik letní není, zato skvěle chutná. Okénkem do světa pak jsou grilované krevety, bulgur s rajčaty a bazalkou. Tam je svěžesti a exotiky ažaž. Stálým hitem jsou také Kaplanovy výlety do zvěřinových receptur. I ty bývají inovované šéfkuchařovou invencí podle panujících trendů. Vždy však s výsostným respektem k vlastnostem masa. K mání jsou i mimořádné steaky.
Jakkoliv tedy zatím Dvůr Hoffmeister na návrat k plnému výkonu ještě čeká, ta chvíle se blíží. Skončí dovolené, firmy se vrátí k odborným školením nebo oslavám výročí, mnozí turisté sem znovu zamíří z blízkého letiště. Ke svatbám už běžícím znovu přibudou zahraniční snoubenci, podporovatelé restaurace ve zlých dobách se vrátí zlikvidovat své vouchery. Kolem a kolem není tedy důvod k pesimizmu, řekl bych. Ostatně mám za to, že mu zde nijak ničivě nepropadají.
