Ležák nebo kyseláč?
V neutěšené době, kdy téměř nic nefunguje a nic se nesmí, se přece jen dá najít cestička
Jednu takovou otevřela česká centra, konkrétně to v Bruselu. Připravili a zrealizovali lákavý event, navíc na vzácně populární téma. Online řízenou degustaci belgických a českých piv. Desátého listopadu navečer se propojili pivní fandové s Českým centrem v Bruselu, kde čekali oba hlavní aktéři. To, že bude hojná navštívenost se dalo tušit, ovšem možná až přes dvě stovky připojených nadšenců asi nikdo nečekal.
Režie byla taková, že vedle sebe usedli dva pivní sommeliéři a postupně popisovali vybrané vzorky. Čech belgické a naopak. Ve hře byly za belgickou stranu opravdu pecky, ale ani čeští pivovarníci nezůstali pozadu. Pro ilustraci přikládám seznam piv.
Belgie: Kastel Donker, Lindemans Kriek, Orval Belgian Pale Ale, Saison Dupont, Westmalle Tripel
Česko: Jantar 11 Pivovar Mazák, Klášterní jantarový ležák Pivovar Vorkloster, Světlá 12 Plzeňský Prazdroj, Tears of Saint Laurent Pivovar Mikulov, Únětická 10 Pivovar Únětice
Nechci a nebudu hodnotit jednotlivá piva ani komentovat názory sommeliérů. Nepřísluší mi to, navíc co člověk, to názor. Ale jedno zmínit chci. Český komentátor chtěl patrně více probírat do návrhů párování. Což je složité téma, které, domnívám se, původní záměr lehce rozmělnilo. Trochu odvedlo pozornost od piv samých…
Jaká tedy vlastně byla původní myšlenka? Šlo o soutěž, ne. O souboj, probůh, to už vůbec ne! Záměrem bylo – aspoň myslím – obeznámit zájemce se dvěma pivními velmocemi, představitelkami dvou základních a nejrozšířenějších způsobů výroby piva. Belgický fenomén svrchního kvašení, obecně s vyšším procentem alkoholu, převážně těžšími pivy a širokorozchodnou chuťovou bází. A náš český, který od XIX. století stojí na pivech spodně kvašených. Přímočarých v chuti, ne tak hloubavých, s vyšší živostí. A větší možností vyšší konzumace, řekl bych. Způsob, který ovlivnil devadesát procent světové výroby piva.
A pokud tím úplně hlavním důvodem, což si myslím, že ano, bylo patrně rozptýlit na chvíli chmury a odvést myšlenky od tíživé reality, vyšlo to podle mne bez dalšího znamenitě.
Jak se s časem stávala debata živější, zdálo se, jakoby se dostavilo jakési „virtuální opojení“. Tomu pravému, které každý tak trochu známe, bylo hodně podobné!
