Lákání hostí pokračuje
Ne všem restauracím se návrat do světel ramp daří stejně úspěšně. Důvody jsou rozličné
Uběhl další čas od znovufungování restaurací a všech dalších pohostinských zařízení. Nyní se zaměříme na některé, jež skrze další události – krom nouzového stavu – účinnější oživující injekce v podobě rostoucí návštěvnosti zatím míjí.
Zvláštní osud potkal věhlasnou restauraci Bellevue. 3. února zahájila restaurace provoz na nové adrese. Domovem je jí od toho data stal Hotel Smetana v ulici Karolíny Světlé. Začala pozvolným zvykáním si hostí na nový prostor, poloviční plochou a bez oslňujícího panoramatu za okny.
Právě do této etapy vstoupil nouzový stav, vynucený celosvětovým atakem viru covid 19. Což pořádně zamíchalo karty celému týmu. Po jeho skončení začali urychleně budovat novou image restaurantu. Lépe řečeno původní úspěšnou image v nových podmínkách.
Už dříve se vědělo, že kuchyni nepovede Nicolas Decherechi z Palomy. Jak si s takovým začátkem poradil management restaurace? V zásadě optimálně. V kuchyni vsadil František Novák na dvojici Lukášů, Maška a Kříže. Oba znají repertoár restaurace velice dobře, navíc jsou dostatečně kreativní. A nadšení pro věc. Kromě toho zde Nicholas během svého kratičkého působení zanechal několik efektních variant úprav netuctových surovin. Kuchaři se tak, stejně jako celý vždy dokonalý tým na place snaží o to, aby se nové Bellevue brzy dostalo pod kůži všem hostům.
K tomu zde probíhají každou neděli šampaňské brunche. S atraktivním menu se snad všemi zástupci říše mořských plodů podávaným formou family style, jakýmsi „šéringem“ s jídly uprostřed stolu. Ale i tatarákem nebo báječnou hovězí Wellington.
A ztráta výhledu? Působivě ji v letních měsících nahrazuje až aristokraticky vyhlížející vnitřní zahrádka. Sofistikované prostředí, osvědčená vysoká úroveň obsluhy, na centrum města až nebeský klid… K tomu výběr z lístku nabitého lákajícími kreacemi, podle přání i s vychytaným pairingem.
Vše výše řečené tak dává restauraci brzký návrat do režimu, který platil před uzavírkou. Což jí i sobě jistě všichni mlsní přejí!
Jinou kapitolou je Parnas. Úžasně designovaná restaurace, kterou ovšem – nikdo neví proč – neprovází kdovíjak oslnivá pověst. Přes všeslibující kuchyni se zajímavými partiemi české klasiky. V tom čísle i krmí, které z jídelníčků víceméně vymizely. Dušan Svoboda, dlouholetý sous chef kdoví kolika šéfkuchařů v Obecním domě, je vybaven mimořádnými zkušenostmi a není, co by ho překvapilo.
V Parnasu se vám může přihodit až úsměvná situace. Když najdete odvahu a ve šlechtické noblese interiéru s táflovaným ostěním, hromadou efektních stropních svítidel a oslovujícím výhledem poručíte třeba – grilované býčí žlázy na máslové briošce! Nic se nelekejte, jsou báječné. Kromě toho šéf vsadil i na další kdysi velepopulární receptury české tradiční kuchyně.
Kupříkladu zadělávaná kachní srdíčka na majoránce a slanině nebo trochu obsáhlejší kreaci, grilované vepřové ledvinky s vinnou omáčkou a cibulovým chutney, bramborovým pyré, kroketou z bůčku a růžičkovou kapustou na slanině.
Krom toho jsou zde na programu samozřejmě i vstupy do všech vyhlášených kuchyní glóbu.
Parnas je místem, které umí překvapit. I když poměrně veliká, díky členění prostoru a elegantním prostřením vzbuzuje mile rodinný pocit. Není nová, jistě tedy bude svůj okruh klientely mít, ovšem nikdy se její věhlas nedotýkal nebe. I když ano, od konce šedesátých let byla nějaký čas hodně vyhlášená.
Nyní restauraci přibylo další lákadlo, i když poněkud nesrozumitelné, zahrádka. Nesrozumitelné proto, protože stojí na vozovce uzavřeného Smetanova nábřeží s svištícími tramvajemi po jedné a často až příliš frekventovaným chodníkem po druhé straně. A věčným hlukem velkoměsta. I když, kdo ví… Možná právě do ubrusů oděná zahrádky s espritní péčí obsluhy a již zmíněnou nabídkou dokáže leckoho uchvátit. A pomůže zaplašit podvědomý ostych z aristokratického výzoru interiéru.
Ať se zahrádkou či bez ní, Parnas si renezanci po dlouhých časech ve stínu rozhodně zaslouží. A právě nyní je k tomu nejvhodnější doba.
