Konec půstu
Vstupujeme do posledního postního víkendu před Velikonocemi. Restaurace zbrojí na oslavu velkých svátků a chystají atraktivní jarní menu. Ovšem hostů se s největší pravděpodobností znovu nedočkají
V cestě jim už podruhé stojí vše devastující spojení dvou vzácně nebezpečných fenoménů. To, co nedokázala strana předchůdců páně Filipových za jedenačtyřicet let úspěšně dokonává děs budící hnutí premiérovo. A vůbec už přitom nejde jen o gastronomii.
Nicméně vraťme se k okénkům. Nebudu dnes hledat lákající krmě a těch postních zřejmě nebude mnoho. Navíc jáhlová kaše „nasucho“ či podobné receptury by ostatně málokoho skutečně uctily.
Počkejme tedy, až okénka nabídnou tradiční velikonoční dobroty, čímž symbolicky ukončí půst.
Ten gastronomický, společenský – omezení návštěv kostelů, zákaz zpěvu a všechny další i nevelikonoční oslavy – tedy všechno, co nás už druhým rokem decimuje, potrvá. Nepochopitelně se přesto potácíme na konci seznamu zemí s nejhoršími výsledky boje proti pandemii. Až to vypadá, že přes všechna ujišťování dvou výšezmíněných lídrů i ostatních členů klanu ze Strakovky, jim zdraví občanů leží na srdci ze všeho nejméně.
Až se poměry upraví a vláda nás nechá znovu normálně žít, na nic z toho v nastalé euforii nezapomeňme. A vzpomeňme si na všechno osmého či devátého října, až budeme stát před urnami a rozhodovat. O tmo, zda se necháme i dále vydírat skupinou neschopných, kteří, zneužili svých pozic k masírování národa. Navíc, což je zvlášť šokující, pod korouhví jeho znovuozdravění.
Věřme, že Velikonoce coby oslava nového života budou startem k tomu, aby nastal v celé společnosti Na to si už dnes připijme jedním z novodobých symbolů Velikonoc, zeleným pivem.
