Komentář: Oceněné špumprnákle, třetí hvězda pro Prahu
Ocenění restaurace Field nejznámějším gastronomickým průvodcem má přese všechnu radost poněkud sladkohořký přídech.
Nové vydání průvodce Michelinu Praze přineslo nečekané ocenění. Kromě restaurací Alcron a La dégustation bohême bourgeoise se mezi podniky s jednou hvězdou zařadil i Field a jeho hlavní protagonista, šéfkuchař Radek Kašpárek. Netrvalo mu to ani dva roky od otevření.
První, co mne v této souvislosti napadá, jakkoliv je to neuměřené co do rozměru tragédií, jsou přešlapy z minulých let.
V roce 1966 neunesl Allain Zick z pařížské restaurace Relais des Porquerolles ztrátu hned dvou hvězd a situaci vyřešil sebevraždou.
O sedmatřicet let později, v únoru 2003, totéž provedl tehdy hvězdný, nejvyššími řády dekorovaný Bernard Loiseau. Jeho případ byl snad ještě smutnější, neboť k předpovídanému snížení ratingu v „Michi“ nakonec nedošlo.
Nelze nevzpomenout ani na rok 2005 a obří přehmat respektovaného průvodce: ocenění restaurace, která v době vydání ještě nefungovala. Do stejného pytle lze vložit i málo pochopitelná hvězda pro Maze v Praze, v níž už v době vydání nevládl její oceněný majitel a šéfkuchař Gordon Ramsay. To se psal rok 2009.
Jak tohle souvisí s Fieldem a jeho dekorováním? Kdyby se udělovaly hvězdičky za chytrý koncept, potom by majitelé Fieldu klidně mohli mít dvě. Ten koncept je dokonce víc než chytrý, je až vychytralý. Přesně zacílený, využívající mediální popularity šéfkuchařovy. Navíc efektními designovými špumprnákly umně odvádí pozornost od hlavního tématu každé restaurace, totiž od jídla. Pokrmy, jak jsem je zažil, v žádném případě nebyly nejsilnější stránkou Fieldu.
Podnik v ulici U milosrdných v Praze 1 bez diskuze poskytuje jeden z nejlepších servisů ve městě. Jenže i když odhlédnu od málo originálního lístku, výsledek rovnice, jak ji vypočetli komisaři prestižního průvodce, mi stále nevychází. Vložit rovnítko mezi jména Sahajdák nebo Paulus a Kašpárek, tohle moje matematika neumí.
Pravda, svět se točí dál a příměr ke skutečným tragédiím je trochu přes čáru, vím. Tentokrát však ocenění neodráží – promiňte Radku i vy, páni komisaři – kvalitu restaurace. Přebírat cizí nápady je totiž něco úplně jiného než vytvářet vlastní osobitý styl. Budu-li chtít poznat severskou kuchyni, potom ve Fäviken Magasinet od Magnuse Nilssona. proč bych měl na její nahrážku chodit do Fieldu? Zachce-li se mi něčeho z nabídky Granta Achatze, proč chodit na přetransponovanou verzi „Achatze“ à la Kašpárek? A do Dégustation je to z Fieldu pár kroků…
Už dlouho se mluví o tom, jak je průvodce Michelinu zkostnatělý a ve vnímání jakéhokoliv nového směru pomalý. V tomto případě, domnívám se, byl však až příliš rychlý.
Recenzi restaurace Field čtěte zde
Milan Ballík
