Jde to i jinak
Využít vynuceného volna se dalo mnoha způsoby. Třeba zužitkovat ten čas ke stavebním úpravám
Jihlavská restaurace Tři knížata patří k jistotám kvality gastronomie ve městě. Přerod kdysi tuctového, nijak zvlášť poutavého podniku v baštu znamenité kuchyně se bez dalšího vydařil. Co bolavá jarní uzávěra znamenala pro ni?
Jako pro všechny boj o přežití. Knížata zavřela své brány a za nimi Pavel Mareš chystal strategii pro nové časy. Rozhodl se pro možná poněkud nevítané opatření, které se však ukázalo jako prozíravé. Z nabídky načas vyňal speciality, na kterých věhlas Knížat postavil. Takže lístek zeštíhlel především o vydatné porce grilovaného masa. Zato se v něm krom jistoty českých hitů prosazují těstoviny a rizota.
Což v důsledku znamenalo poměrně rychlý návrat klientely. Její struktura se však poněkud změnila. Absence zahraničních hostí je přece jen znát, ovšem domácí milovníci Marešovy vytříbené kuchyně ji ve velké míře nahradili. Především v čase obědů. Aby také ne. Skladba poledních nabídek je obmyslně postavená, chuťově pestrá a skrz naskrz lákající. Posuďte sami: zadělávaná polévka s králičím masem a kořenovou zeleninou, po ní buď tagliatelle s krémovou omáčkou, rozpuštěnou chorizo klobásou a rukolou, nebo dušená hovězí loupaná plec se sušenými rajčaty, olivami a petrželkou, a dlouhozrnná rýže.
I když tedy v historickém prostoru pod vysokou klenbou nejsou stoly o večerech až tolik obsazené, možná až nečekaně silná polední klientela je z velké části nahradila. Knížata zůstala oblíbenou zastávkou při cestách do Brna a dále,věrni jí zůstali ti, kteří sem míří cíleně skrze Marešovy vytříbené kreace. Podnik je dnes na nějakých osmdesáti procentech výkonu z doby před koronou.
Je tu ještě jedna úctyhodná skutečnost v těchto časech dost odvážná. V době úplného uzavření Knížat tu dokončili přípravu na dlouho plánovanou přeměnu domu na hotel. A před pár dny se do ní pustili.
Téměř raketový start Statku Blatiny mezi ligu vzácně oblíbených labužnických míst v zemi se může zdát překvapivý. Ovšem jen těm, kteří nevědí, kde se vzaly základy pro jeho vznik. Zrodily se totiž ve velepopulární hospůdce U Kosků. Odtud celý rodinný tým na Statek přešel. Vlastně novostavba původní historické budovy, která musela být stržena se stala novým hřištěm rodiny. Od Kosků si přinesli náladotvorný milý přístup k hostu. Vyfutrovaný českou kuchyni paní Marcely, která vyvařuje jako pro vlastní rodinu. To vše vsadili do interiéru, jenž budí představu jakoby do noblesního vzezření salonu vesnické šlechty někdo vsadil echt českou hospodu.
Může se to zdát podivné, ale dopřát si pod „kolovým“ lustrem vedle rozkročeného klavíru prostou, ale vzácně lahodnou cibulačku vynese váš prožitek o pár pater výš. Ovšem nabídka – mění se tu velice často, skýtá spoustu dalších recptur, vedle běžných variet v malinko jiném, svérázném ladění kuchařčině. Králičí stehno ve smetanové krustě s bramborovou kaší například. Doslova k „sežrání“ jsou i všechny zdejší moučníky. Ať žemlovka s jablky či švestkové knedle s cukrem s mákem. Porce ani vydatnost se ani zdaleka neblíží dietě, zapomeňte však na ni. Ono vám to ostatně už první sousto nedá. A na čem se tu nejvíc ulítává? Je to vepřová krkovička na medu s – bramborovým salátem! Přežívá všechna střídání meníček a patrně nikdo už s ní nehne.
„Koronaprázdnin“ zde využili k dotažení stavby. Respektive jejího okolí. Dnes se tak můžete dostat do nálady i dříve, než vstoupíte a usednete ke stolu uvnitř restaurace.
Statek není o cizincích, o to víc se těší však věrnosti hostí. Také proto se sem věrní počali sjíždět hned po zrušení stavu nouze. Blatiny tedy odstartovaly od počátku na plný plyn.
Proč? I když se nad Vysočinou zatáhne a hrozí tamní zlopověstná čina, v „Paňmámině světnici“ vždycky svítí slunce…
