Proč tenhle zdánlivě nepříslušný úvod? 
Bounty totiž nabývá na významu i v jiném oboru – v gastronomii. Svým způsobem zatím ne až tolik známý coby domov báječného jídla vstoupil na scénu kulinarie. Majitel Dušan Neumann je zaníceným gourmetem a za dobrým jídlem cestuje světem už pěkných pár let. Když přemýšlel, kterak z více méně průměrné hospody – když si odmyslíme jedinečné hudební produkce a to, že denně vystřílí na tři stovky obědů – udělat stánek nadstandardní gastronomie, zjistil, že to není třeba. Koncept vlastně už má, stačí „jen“ změnit téma. Místo skvělých muzikantů pozvat nevšedního kuchaře!
Asi se to snáze řekne, než udělá, ale - po výrazné změně designu, kterým Bounty prošla – jedna z největších postav naší kuchařské scény prokázala životaschopnost koncertu. Bez dalšího.
 Po dva březnové dny tam totiž účinkoval Michal Göth. Kuchař, který zakotvil v hotelu Miura v Čeladné a až na pár eventů odtud nevyjížděl, přijel do Olomouce. Aby v Bounty prokázal, jak blízko k sobě mají opravdoví mistři svého žánru, ač jsou diametrálně odlišné. Připravil menu o pěti chodech s příznačným názvem Beskydy v Olomouci aneb Maso, kosti, kůže a společně s domácím kuchařem Jiřím Podivínem je připravovali pro olomoucké mlsné. Vlastně nejen olomoucké, do Bounty se sjeli labužníci ze široka daleka. Aby všem možnost dorazit zjednodušil, nastavil Neumann režim tak, že menu nemělo vyhrazený čas oběda či večeře, ale podávalo se po celou otevírací dobu klubu. 

Vstupme ale už do samotného dění a projděme některé položky Göthova programu. 
Gougere s uzenou brynzou a kaviárem z řas, tímhle chodem menu odstartovalo. Původně francouzská „jednohubka“ odstartovala ihned až bouřlivé diskuze. Brynza, nauzená dýmem bez všech příkras otevřela rurální  styl původně prostých krmí kdysi chudého podhůří. Něco jako „rostlinný“ kaviár dokázal spojit zdánlivě nespojitelné, totiž už zmíněný projev brynzy a nevšední vstup chutí moře.
Prakticky po prvním soustu se otevřela stavidla názorů, lidé, kteří se neznali byli rázem pro zbytek večera kumpány se společným tématem. Dlužno však říci, že diskuze razantně forsážovala sklenka Cremantu Pinot Chardonnay ze sklepa Vinselekt Michlovský. 
Od první chvíle tak zavířil prostorou duch báječné nálady a všechno probíhalo v atmosféře bezbřehé pohody. Možná i proto, že každý stůl byl v jiné etapě degustace což kuchaři umožnilo vyjít tu a tam z kuchyně a do diskuzí se zapojit. 
Kořeněná kachní křídla a foie gras. Spojení jemnosti jater a rustiky chuti křídel, utvrdilo životadárné cuvée burgundských odrůd od Markowitsche. Nepatrně vyšší kyseliny ve vyvážené chuti si optimálně poradily s tukem i efektně vykrouženým až animálním projevem kachního masa. 
Došlo i na hvězdnou Göthovu recepturu – kyselicu. Na lístku v Miuře je od počátků a dočkala se už nevím kolika variet. Ta v Bounty byla s Bystročickým zelím – další Michalova úhelná surovina, a srnčím tartarem. Po první lžíci bylo jasné, proč je hitem a nemůže z nabídky hotelu v Čeladné zmizet - tedy ta kyselica. Netuším kolikátá generace receptur téhle beskydské básně to už je, ovšem každá další je vždy o čárku znamenitější. 
Hlavním číslem z kuchyně bylo 48 hodin tažené vyzrálé hovězí žebro. Kořeněný žloutek, sardská těstovina s houbami a mufloní klobásou, rýžový chips. Ve sklenkách se jako zářivý rubín předvedla Velká Červená slípka od Sedláků. Co k chodu říci? Vnímavě srovnané chutě, kdy si maso udrželo před harmonicky spořádaným průvodem ostatních vstupů mírný náskok. Sestava, kde se objevily mnohé klíčové suroviny beskydské verze kuchyně – zvěřina, houby i stále rostoucí podíl hovězího masa, podepřená znamenitou kupáží modrých sort z Bílovicka probíhala už za družné nálady všech zúčastněných. Při závěrečném čokoládovém větrníku plněném krémem z bílé čokolády a tvarůžků, a mandlemi pak už byli všichni se všemi přáteli. 

Dokonce se zdálo, jakoby z galerie slávy na stěně sálu závistivě shlížejí největší ranaři rocku na to, že výsostný úspěch nesklízejí oni sami. Je také možné, že by se nejraději vmísili mezi účastníky večeře.

Akce tří partnerů – Michala Götha, vinného sklepa Domaine Hugo a hlavního aktéra Bounty Rock Café s Dušanem Neumannem se jednoznačně povedl. Dokonce natolik, že takové persony zvyklé sbírat vavříny jako třeba Steve Hackett či Martin Baree by patrně uznaly, že ovace za dnešní koncert patří zaslouženě trojici výše jmenovaných s šéfem kuchyně Miury v čele…

Jen poznámka na konec. Jakkoliv jsou už zavedené koncerty, tak rodící se novinka z rangu gastronomie znamenité, bohužel se nedají spojit v jednom večeru. Ten či onen program si říká o naprostou koncentraci všech smyslů.