České pivo má sílu
Dnes tím však není myšlena stupňovitost či množství alkoholu…
… ale fakt, že tradiční pivnice s českým mokem na čepu a domácí kuchyní se z nuceného jarního výpadku vzpamatovávají asi nejrychleji.
Příkladem budiž jedna z nejznámějších restaurací v zemi, Masné Krámy. Z původně středověkých krámků řezníků vznikla v roce 1953 restaurace, jejíž věhlas brzy překročil hranice republiky.
V roce 2007 po gruntovní rekonstrukci se zrodilo místo, kde jednotlivé šámbry jsou vzpomínkou na někdejší řeznickou „tržnici“. Výčep sezení uprostřed pod vysokým stropem je vnímavým spojením starého a nového a celek působí jako honosná bazilika k oslavě piva.
Ani této restauraci restaurací se však nevyhnul stav nouze, který si odtrpěla jako všechny další. Ovšem její restart je překvapivý. Jakoby vůbec zavřená nebyla, od počátku jede na sto procent. A co je zvlášť zajímavé, bez skupin a prakticky i turistů, nepočítáme-li sem tam nějakou skupinku „individuálů“. I když, klientela ze Slovenska je zastoupena poněkud silněji . Ovšem se stavem, kdy turisté a skupiny činili až 60% klientely to srovnat nelze. Mimo jiné to svědčí o loajalitě pijáků budějovického piva, které má punc vysoké obliby i ve světě.
V oslovujícím prostředí si tu host může vybrat vedle tankového kroužkového speciálu také tmavý B-Dark, nebo lehčí B-Classic. Ještě je tu k mání nealkoholický B-Free, a stále ještě novinka, hořký
B-33. Komu by to nestačilo, může si poručit lahvový speciál Bud B-Strong. Ale buďte opatrní, jde o „vysokovoltážní“ pivo s ca osmi procenty alkoholu.
Vedle toho zde báječně funguje česká tradiční kuchyně. Šéfkuchař Luděk Hauser ji navíc podepřel o zkušenosti z Bavorska, kde se dílem zrodila. Řada maličkostí k pivu, vydatné polévky a part klasiky – za všechny nepostradatelný pivovarský guláš, špekový a houskový knedlík, křen, cibulka. Ale mít můžete také filet ze šumavského pstruha pečený v bylinkové krustě, domácí uzené máslo, tarhoňové rizoto.
Jak již řečeno, Masné Krámy jsou chrámem české gastronomie v tom nejatraktivnějším provedení.
Reprezentantem pivovarských restaurací v Praze je ta Na Verandách v areálu pivovaru Staropramen. Patří do kolekce Potrefených husí a byla vždy a zůstává častým cílem mladých konzumentů. Samozřejmě nejen.
Rekonstrukce před nějakými čtyřmi lety posunula lokál do sféry restaurací vyšší ligy. Historický výzor je tu poněkud potlačen, na druhou stranu styl moderny třetího milénia je sympaticky uměřený.
Velkou péči zde věnují pivu. Všechny druhy jsou mimořádně ošetřeny a s péčí čepovány. Navíc zde existuje veliká zvláštnost, přímý veřejný telefon sládkům. Takže si s některým můžete své připomínky ihned vyříkat. Pokud je touto cestou někdo i pochválil není známo. Sortiment piva je zde úctyhodný, celých devět druhů na čepu. Od nealka přes „desítku“ k extra chmelené dvanáctce či velvetu.
Pestrý je i jídelní lístek, zvlášť oblíbené obědy. I když teď o prázdninách nejsou až tolik silné. Mlsní si zde však užijí i večer. Takže když se usadíte v lokále nebo na přívětivé zahrádce, můžete začít hodovat. Krůtí řízek naruby s bramborovou kaší s česnekem a bylinkami se salátem z červené řepy, z grilu třeba burger dvouručák z hovězího masa s vypečenou slaninou, rajčetem, nakládanou okurkou, ledovým salátem a sýrem čedar, bramborové hranolky a feferonková majonéza. Nebo sáhněte do klasiky, v té čekají krom jiného vepřová líčka pomalu pečená na černém pivu Staropramen s kořenovou zeleninou a máslovou bramborovou kaší. Všechno jsou to sázky na jistotu. Ale to je i řada salátů jako je selský se zastřeným vejcem, mix listových salátů, rajčata, papriky, okurky, brambory, zelené fazolky, slanina a hořčičný dresink.
Pro výše řečené, i s ohledem na čas dovolených, je, domnívám se, 70 – 75 procent stavu „před“, na které se Verandy dostaly, možné toto číslo považovat za úspěch.
