Celý život s vínem
Někdy se stane, že náhoda svede do jedné firmy dvě silné individuality. Jejich názory na chod společnosti se nemusí ve všem shodnout. Když to není dost dobře možné, je odchod jedné z nich jediným řešením
To byl krom řady podobných i případ inženýra Karla Průši. Ten od roku 1974 pracoval na podnikovém ředitelství Moravských vinařských závodů v Mikulově. Před změnami v roce 1989 zastával pozici náměstka pro kvalitu a jakost s přímým řízením tohoto úseku na pěti podřízených závodech. Po rozpadu podniku se stal nejprve pověřeným, později, když zvítězil v konkurzním řízení, jmenovaným ředitelem nově vzniklé akciové společnosti Víno Mikulov.
Když se Víno Mikulov stalo jedním ze satelitů staroplzeneckého uskupení Bohemia Sekt došlo samozřejmě k řadě změn. Škatule se začaly hýbat také na personálním poli. To se dotklo i Karla Průši. Nečekaně a rychle, prakticky během měsíce se s ním nové vedení rozloučilo.
„Opravdu to bylo nečekané, byl jsem z toho zaskočen. Neměl jsem ze své práce pocit, že ji dělám špatně.“
Ale stalo se. Odborník. Který léta ošetřoval rozsáhlé impérium co se stran kvality finální produkce týká, byl ale, domnívám se, na podobnou situaci připraven. I ldyž připraven není možná to správné slovo, spíš vybaven. Zkušenostmi, znalostí tuzemského trhu a jeho potřeb. Ve své pracovní náplni měl za úkol krom jiného poznávat teritoria světového vinařství a vybírat potenciální dodavatele pro nezbytný import cisternových vín pro doplnění tuzemské produkce (Česká republika je ve spotřebě odkázaná až ze dvou třetin na dovozu). Z toho titulu byl se zájmovými oblastmi pro nákup „sudovky“ podrobně obeznámen. Lze tedy říci, Karle Průšo, že na nastalou situaci jste byl opravdu připraven?
„Připraven bych asi neřekl. Tedy v první chvíli, to jsem se vyrovnával s rozčarováním z toho, co se stalo. Teprve, když jsem se „otřepal“, začal jsem uvažovat, co dál. S myšlenkou importu jsem si ale opravdu hrál už dříve.“
To ale nestačí, řekl bych. Přemýšlet o něčem a ze dne na den svou ideu – navíc ještě zcela nečekaně – realizovat, není jedno a totéž. Vinařský svět je rozmanitý, jak co do produkce, tak lokalizace míst. Hrozny se pěstují ve velké části světa…
„To je pravda. Také jsem volbu země či oblasti obracel ze všech stran. Ze situace na domácí scéně vyplývalo jedno. Jsme silní v bílých vínech, červená nám tolik nejdou. Uvědomte si, že to bylo v čase, kdy se první klimaticky teplejší roky teprve objevily a podmínky pro modré odrůdy tu nebyly optimální.“
To nebyly. Volba prvního subjektu pro výběr a import jeho produkce nebyla tedy tak velkým rizikem?
„Tak se to dá vidět dnes. Ale riziko, to tu je vždy. Při zvážení všech aspektů však byla společnost Vina Tarapacá, náš první partner, skutečně asi nejschůdnější volbou.“ Proč? „Nový svět a v jeho nabídce i Chile, vstoupil na světové trhy poměrně nedávno. Produkce tedy byla neokoukaná. Potom, vína byla vyrovnaná v ročních, navíc z mimořádně a víceméně stabilně vyzrávajících hroznů, odrůdově autentická. Bílá suchá svěží, červená plná, přiměřeně tříslovitá.“
Také líbivá, a svým způsobem snadná k pochopení. Což bylo pro většinu konzumentů jistě vítané. Domácí produkce potřebné parametry neměla. Souběhy pod etiketou Tarapacá si získaly popularitu i díky příznivému poměru cena x výkon. Dokonce se jeden čas říkalo, že chilská vína v tom čase naučila českého pijáka, co je červené víno.
„S tím lze souhlasit, ovšem zpočátku jsem netušil, zda to půjde tak dobře. Nebylo to bez zádrhelů, i se tuatam něco vymklo, ale výsledek byl uspokojivý. A opravdu, viděno prizmatem dneška, možná skutečně ne až tak překvapivý.“
Myslím, že ta latentní skromnost není na místě. Vína se prodávala a prodávají, z původních základních řad se sortiment rozrostl o nejvyšší etikety velkých kupáží z nejlepších ročníků, Vinicola se během dvaceti let stala největším světovým importérem značky Tarapacá. Co je to jiného, než výsostný úspěch?! Ale, předpokládám, tenhle tah, jakkoli se povedl, nemohl do budoucnosti stačit.
„Nemohl, proto jsme postupně rozšiřovali sortiment. Co do oblastí původu, odrůdové skladby i jakosti. Dnes je VINICOLA, s.r.o. importérem vín z dvanácti zemí, v nabídce má více než tři sta položek. Mezi dováženými víny jsou produkty špičkových vinařství zaručující mimo vší diskusi úspěch a zájem u spotřebitele. Napadá mě mimo jiné odrůda Malbec od vinařství Michel Torino a Valentin Bianchi z Argentiny. Vyhlášené australské Syrahy Bertone Vineyards a Grant Burge. Světově uznávaný Sauvignon z Jižního ostrova na Novém Zélandě od špičkového vinařství Saint Clair a největšího soukromého lokálního producenta Yealands. Či neméně zajímavé Rieslingy falckého sklepa Forester nebo vína vinařství St.Thomas z Libanonu.
Když v roce 2017 slavila společnost Vinicola dvacet let spolupráce s vinařstvím Tarapacá, šlo o velevýznamnou událost. Do Česka přijela delegace z Chile vedená hlavním enologem. Ten mimo jiné připravil k jubileu speciální sérii Cabernet Sauvignon Gran Reserva Anniversary 20th Edition, Viňa Tarapaca. Tím vinařství potvrdilo, jaký význam pro ně spolupráce s Karlem Průšou má. „Narůstající objem importů vín Tarapacá pokračoval i v roce 2019. Podle výzkumné agentury Nielsen byla vína na druhém místě v importovaných vínech do ČR.
Při získání 4,7% podílu na trhu s vínem v ČR (meziroční nárůst o 32%) se VINICOLA umísťuje na pomyslném 4. místě v pořadí obsazenosti za již zmiňovanými privátními značkami, Habánskými sklepy a Viniem Velké Pavlovice. V loňském roce jsme na trh dodali více než tři miliony lahví.“
Profesní života běh Karla Průši je příkladem toho, kterak i neblahá událost v kariéře může člověka přivést ke splnění všech jeho možná zprvu jen tajných přání. Je-li jak náleží vyhodnocena a uchopena.
Ovšem ani import není jedinou Průšovou doménou. Spolu se syny založili ještě vlastní vinařství Na soutoku, které úspěšně vzkvétá. To je ale téma pro naši příští návštěvu.
Foto: Jaromír Kainc, archiv Foodology
