U Kalendů
Grundle, jazyk, pórek… Legenda vorařského Podskalí ožila
Vánoční dárek nad dárky připravila všem kumpánům staročeských hospod skupina Ambiente.
Díky jejich aktivitě se znovu otevřely dveře kdysi po čertech profláklé „nálevny“ U Kalendů.
Místo, kam se chodilo v šest ráno – na snídani vorařů zašli noční bonviváni na dršťkovou a žejdlík točeného, když ve čtyři zavřeli U Šmelhauzů či v jiné z nočních tančíren. Uhlíři přišli spláchnout mour po prvním kole rozvozu, studenti ulejt se místo povinných, ale nepříliš záživných cvičení na fakultě. Také tu čile obchodovali se skripty či přednáškami.
Tohle se tak docela nevrátí, ale atmosféra hospody, kde to vřelo od samého rána, ta se sem – soudě podle prvních signálů vrátila. Možná ji objevili spící někde v koutě a čekající na prince, který ji oživí.
Tím byl architekt Rudolf Netík a Kalendům vetkl převlek, který optimálně sladil minulost s dneškem. Ostění z tmavého dřeva vytažené až pod strop, mobiliář s lehce historizujícím nádechem. V chodbě mezi dvěma prostorami pak poměrně dlouhý pult pro ty, kdo zaskočí na půlčík či dva na stojáka. Pokud se však šikovně zavěsíte za loket na pultě, utrhnete jich i půl tuctu ani nevíte jak.
Určitě zajímavé je sezení vlastně uprostřed do prostoru otevřené pekárny. Tam se potkávají vůně báječného chleba s odérem čerstvě načepované hladinky. Jak by ne, vždyť mají společný základ – obilí v různých formách coby součást obojího.
Samozřejmě je to o kuchyni. Té velí Honza Všetečka, a místo dlouhého představování nahlédněme do jeho startovního menu U Kalendů. První je asi smažený kvas s Olomouckými tvarůžky. Zatraceně návyková záležitost, dáte prvního pokrouceného hádka a nepřestanete, dokud nezmizí poslední.
Krásná souhra s tvarůžkovým dipem provokuje žízeň, takže přijde na řadu Lucie za klikami. S jistotou a noblesou u mužů nehledanou kouzlí hladinku za hladinkou. Mezi ně se tuatam vloudí stejně dokonalé šnyty.
Pivo znovu probere k životu hlad, na řadu přicházejí další z Všetečkových specialit. Nezbytné dršťky nebo vepřová hlava a uši. Ty jsou obzvlášť vypečené. Když vám totiž mezi zuby praskne chrupavka boltce, uvolní se velice nenápadná, ale přece jen patrná stopa pepře. Nezlobí, ovšem znovu probudí žízeň. Tak tedy honem další sklenici z Luciiných rukou! Kolotoč je spuštěn a kdoví, kdy se zastaví.
Ovšem na lístku je podobných vějiček ještě dost. I třeba taková hovězí plec na houbách nebo, pozor: pečený pórek s vajíčkem a ančovičkami! Není také vůbec od věci zkusit místní chléb, možná by to mělo být povinné. Ten má na svědomí Sláva Grigoryk, dlouholetý „Všéťův“ souputník. Vlastně také kuchař, do chleba se však razantně „zakousl“. Jenom tak, dva krajíčky se sametovým máslem, hebkým jako pohled milenky. Docela bych se vsadil, že propadnete jeho chuti a jste ztraceni.
Celé to kočíruje Adam Novák. Mimochodem báječná volba. Uvyklý zvládat každovečerní nářezy v Brasileiru U Zelené žáby, kde působil, má pro práci zde tu nejlepší průpravu. Pod jeho taktovkou potom cvičí na place číšníci ostřílení z jiných adres, ale i mladí borci s nevšedním zápalem. K tomu hned od prvního večera tu byla k vidění řada hostí, pravidelně se potkávajících i v jiných zařízeních řetězce.
Sečteno, podtrženo. Kalendovi mají ostře nabito na to, v krátké době se „prostřílet“ do samé špice mezi hospody s pravověrnou historickou tradicí. A to je nejvíc!
