Vnímavě designovaný interiér, kam z velké části prosklenými stěnami proudí hřejivé sluneční světlo, působí téměř léčivě. Stačí projít okolo baru před restaurací a v té chvíli se vás zmocní bezstarostná, euforická nálada. Dílem se na tom podílí efektní scenérie za oknem, z větší části potom natěšené očekávání toho, co tentokrát nabízí šéfkuchařovo vždy vyladěné menu.

Jako vždy je atraktivní, promyšlené, italské, ale i české. A jako vždy vás nutí svádět boj o to, kterou variaci si zvolíte, když po přečtení máte chuť na všechny. Ale do toho.

Tatarák z mušlí sv. Jakuba, carpaccio ze zeleného chřestu s estragonovým krémem, taková je ouvertura oběda. Jakubky jsou jedním z nejatraktivnějších darů moře, jemné jako pěna na sedmé vlně u pobřeží. Spolu s nimi se na talíři skví jako žiletka tenké plátky zeleného chřestu. Co k tomu říci? Gruszovo povedené přivítání jara je promyšlené do detailu. Abychom se samým blahem nezjevili, přidá k tomu pár lístků salátu.

Potom přijde ke slovu hráškový krém s tatarákem z červených krevet. Kontrast svěží zeleně polévky s antracitovým leskem talíře jako by oslavoval vítězství jara nad zimou. Samotné sousto je mámivě nasládlé, mladému hrášku se v tomto máloco vyrovná. Krevety, jejichž maso je také mořem lehce políbené, přinesou na patro sládnoucí projev a zapadnou do chuťového vzorce jako vysoustruhované.

Celkový dojem vyrovnaného, do posledka oblažujícího sousta je hedvábně hladký. Jako když na konci svatební hostiny nevěsta všeříkajícím pohlazením slibuje ženichovi nekonečnou noc. Chřestový krém, druhý magnet v sekci polévek, to je těžko porazitelný jarní fenomén, ovšem v hráškové pohádce měl víc než vyrovnaného soupeře.

V jídelním lístku také vystrkuje růžky pečené selátko s bramborovou kaší, hořčičným krémem a omáčkou z římského kmínu, jemuž jsem nakonec také podlehl. A bylo to dobře. Kaše je hladká a lehká jako závoj, ještě nedospělé maso se chlubí dostatečnou dávkou voňavého tuku, temně zlatá kůže křupne při každém skousnutí. Širší skladbu chuti exponuje římský kmín. Ne však přímo, Grusz ho lišácky použil na zdravě silnou omáčku.

Jak mocné je Gruszovo jídlo, poznáte snadno. Jsme na letišti a snem snad každého kluka bylo stát se pilotem. Když tedy zaslechneme zvuk motoru, všichni bezděky pohlédneme na rolovací plochu. Ne však, když před sebou máme krmi. To by nás patrně nevyrušil ani Air Force One.

Úplně na závěr již tolika vjemy uondané senzory dokonale probudí variace z rebarbory. Trojí provedení ukáže, nakolik je tato zelenina mnohotvárná, a proč je podceňovaná nezaslouženě. V rukou opravdového kuchaře se rozvine v úžasný dezert. Zprvu sladký až nadmíru, ovšem v momentě, kdy si tohle uvědomíte, už to není pravda. Reveň předvede svou očekávanou, zvláštně kysele-svíravou chuť a projeví se i coby účinný digestiv.

Vůbec nezbyl prostor na vína, ale vězte jedno. Vinná karta je zde stejně mnohoslibná jako Gruszovo menu. Z návštěvy v MG si odnesete poznatek, že je milé, když hezké věci trvají a ve své kvalitě rostou.